Nevím, jak pro vás, ale ještě před pár lety byl pro mě běh něco nepředstavitelného.

Kdybyste mi řekli, že ze mě bude jednou nadšený běžec a ještě se přihlásím na závod, tak bych vám neuvěřila ani slovo. Dokonce ani to, že svůj čas zlepším o 18 minut (a to nejsem nějaký závodník a k běhu se dostanu tak jednou týdně).

Jak ze sebe vlastně uděláte běžce? Stačí nadšení a dobré boty?

Vlastně asi jo.

Máte ale pocit, že uběhnete první 3 kilometry a víc už prostě nezvládnete?

Tak to jsme začínali stejně. Povím vám příběh od začátku do konce, jak se z líné holky stal nadšený půlmaratonec.

Jak vypadal můj první běžecký den

Každý jednou začínal. Já před pár lety. Znáte určitě tu euforii, kdy si koupíte nové boty na běhání, nasadíte sluchátka s tou nejlepší hudbou na sport, počkáte si na první jarní slunečný den a vyrazíte do parku s tím nejzdravějším pocitem na světě.

Lidé se na vás usmívají, běžci přívětivě mávají, nasáváte čerstvý vzduch a sluneční paprsky. A běžíte jako o závod, protože tak běhají přece všichni.

Ale protože je nádherné počasí a vy jste se právě stali běžci, nemůže vás přece nic zastavit.

Moc supr.

Asi tak první kilometr.

Pak začnete lapat po dechu.

Druhý kilometr si lehce pohráváte s myšlenkou, jestli to by vážně tak báječný nápad. Nové boty začínají tlačit, srdce vám tluče jak šílený, všichni se ohlíží, protože funíte jako o život, dupete jako slon a vypadáte, že se za minutu složíte.

Ano. Na třetím kilometru se složíte. Já jsem potupně došla domů pěšky.

Nejzdravější pocit na světě se proměňuje v pocit hanby a vlastního zklamání, který umocňují okolní běžci, kteří kolem vás lítají jako blesk a ještě si u toho stihnou s někým povídat.

Druhý den se nehnete, jak vás bolí nohy. A o tom třetím ani nemluvím. Proklínáte se za vyhozený peníze za drahý běžecký boty a za nejdebilnější nápad začít s tímhle sportem.

Tak. A přesně tady to nesmíte vzdát.

Jak začít běhat

Pokud nejste od přírody běžecký talent a vaše fyzička na tom není nijak valně, pojďte na to postupně.

Po svém prvním slavném běžeckém dni jsem si řekla, že tomu dám ještě jednu šanci a začala jsem aplikovat střídání běhu a chůze. Hezky pomalu, postupně. Nikdo se vám za to smát nebude.

Běhejte zlehka, držte rovně záda a koukejte před sebe. V momentě, kdy budete jen trochu cítit, že se vám hůř dýchá, zpomalte nebo přejděte do rychlé chůze.

Za tři roky běhání jsem nasbírala spousty zkušeností a udělala mnoho chyb – zkuste si přečíst článek o nejčastějších chybách při běhání – najdete tam docela užitečné tipy, které mi hodně pomohly.

Můj první půlmaraton

Na svůj první závod jsem se přihlásila před dvěma lety se svojí maminkou, která také s běháním začínala. Obě jsme běhaly asi tak rok, ale nijak zvlášť často.

Naším cílem bylo těch 21,1 km prostě jakkoliv zaběhnout. V té době jsem ještě nikdy tolik kilometrů neuběhla a prostě jsem jen doufala, že to přežiju a zaběhnu v časovém limitu 3 hodin.

Výsledek byl nad očekávání.

Do cíle jsme zaběhly obě naráz ruku v ruce v čase 2 hodiny 11 minut a slavily své první malé vítězství. Byl to opojný pocit, vážně.

A to byl ten moment, kdy jsem se rozhodla, že s během nikdy nepřestanu.

A že budu ještě lepší.

pulmaraton2014

Jak začít běhat rychleji

Jakmile se běh stane vaším koníčkem, rutinou nebo závislostí, začnete se hrozně zlepšovat.

Já si pořídila běhací appku Sports Tracker, kterou si měřím čas i vzdálenosti, a snažím se neustále zlepšovat.

Taky dodržuju pár fintiček, které mi pomáhají zrychlovat tempo, tady jsou:

1. Pravidelně dýchat – ideálně nádech na 2 kroky a na výdech taky.

2. Intervaly – občas vystartuju a zkusím běžet aspoň 2 minuty na maximum, další 2 minuty jen vyklusávám.

3. Počítat si kroky – na hodinkách si stopnu 30 vteřin a udělám nějaký počet kroků, pak si dám dalších 30 vteřin a snažím se kroků udělat víc. Akorát mě to teda po chvíli trochu unavuje… 😀 Asi až po měsíci jsem pak přišla na to, že se třeba vyplatí počítat každý druhý krok, ať se z toho nezblázníte. Ehm.

4. Běhat kopce – Na zrychlování asi není nic lepšího. Zlepšíte si kondici i sílu. Stačí nějaký krátký kopec, klidně jen 100 metrů a pak si ho vyklusat dolů. Ideálně několikrát opakovat.

5. Posilování – miluju posilovat břicho. Kdo nechce mít hezké břicho, žejo. Zpevněné tělo běhá lépe a svaly budou připravené na všechno.

6. Omezit cukr. Jasně, cukr dodává energii, ale velké množství vás zpomalí. Běžci musí jít nutričně hodnotné věci jako ovesné vločky, zeleninu, maso a ryby.

7. Jiný vytrvalostní sport – kolo, plavání nebo turistika.

8. Jóga – pomáhá mi zpevňovat a udržet svaly pružné. To se hodí na případné úrazy nebo na zmírnění přetažení svalů.

img_20160917_091056

Můj druhý půlmaraton

Dva roky po našem prvním závodě jsem se na půlmaraton přihlásila znovu.

Cíl byl tentokrát trochu výš. Nikoliv jen neumřít, ale zaběhnout ho pod 2 hodiny. Pro někoho to může být sranda, ale protože jsem rekreační běžec, který chodí do Stromovky jednou týdně na pár kiláčků, byla to docela výzva.

Jsem strašlivej organizátor. Oblečení jsem měla připravené už týden předem, o jídelníčku ani nemluvě. Díru do mého plánu udělat jen fakt, že jsem den před půlmaratonem tančila se svou skupinou na jedné svatbě, kde se nepodařilo zajistit v rozumném čase taxíka na cestu zpět domů, a tak jsem tam v době čekání spořádala docela dost vína a velký kus svatebního dortu. Bravo Andy!

A ty nervy.

Když tam jdete s tím, že chcete závod zaběhnout pod nějaký limit, vážně se bojíte toho, že budete zklamaní, když to nedáte. Naštěstí jsem s sebou měla skoro celou rodinu – mými fanoušky byli moji malí sourozenci, kteří to celé prožívali se mnou.

img_20160917_144311

3, 2, 1 start!

Závod v Ústí nad Labem začal. Nálada byla skvělá. A zatím nepršelo. Supr.

Miluju ten moment, kdy se rozezní tóny Smetanovy Vltavy a několik tisíc běžců, které ze záběru dronů vypadají jako řeka barevných čmouh, vyrazí na svoji cestu.

Můj nekrásnější zážitek závodu bylo potkání dvou úžasných kluků. A nebyli jen tak ledajací. Jeden byl převlečený za Supermana a druhý za Batmana. Měli strašně dobrou náladu, házeli jeden vtip za druhým a běželi v tempu, jaké mi vyhovovalo.

Celou dobu jsem běžela mezi nebo za nimi a lámala se smíchy, protože hlásili fakt neuvěřitelně. Nejen, že mě při každém kopečku táhli kupředu (v Ústí je jeden nepříjemnej most, kam musíte trochu vyšplhat do kopce), ale díky jejich vtipům a poznámkám jsem nemusela myslet jen na to, kolik kilometrů mi ještě zbývá a že se mi shrnula ponožka a dělá se mi v botě obrovskej puchýř.

Euforie nade všechno

Až na 17.kilometru mi došlo, že mám dost dobrý čas a určitě to pod 2 hodiny zvládnu, pokud někde nezakopnu a nerozbiju si čumák haha.

A to mě nakoplo, nevíte jak.

Svého drahého Batmana a Supermana jsem tedy opustila, zrychlila a na posledních kilometrech ze sebe dostala maximum.

A nejlepší byl pocit, když na posledních 500 metrech začalo lehce poprchávat. Běžet cílovou rovinkou po Mírovém náměstí, kde stojí a fandí tisíce lidí.

Zdálky zahlédnout časomíru, která ukazuje čas, který jste si ani ve snu nepředstavovali (1:53!)

A vědět, že vás v cíli čekají dva malí drobci v podobě brášky a ségry, pro které budete po zbytek dne největšími hrdiny, vás naprosto dojme.

Měla jsem co dělat, abych zahnala slzy, které se mi draly do očí posledních pár metrů před cílem. Nejsem obvykle nějaká bábovka, ale v tu chvíli s vámi vážně cloumají neuvěřitelné emoce, které bych přála zažít každému.

Když si vzpomenu na svůj první běžecký den, po kterém jsem se cítila asi jako největší blbeček všech dob, musím říct, že to hecnutí se začít běhat byl jeden z nejlepších nápadů, jaké jsem kdy měla.

img_20160917_171220

Nemusíte nutně závodit.

Nemusíte běhat každý den.

Běhejte, kdy chcete.

Jak dlouho chcete a kolik kilometrů chcete.

Běhání je nejlepší sport na světě. Osvobozuje vás, naplňuje emocemi a každým opakováním vás posouvá o kus dál. Naučí vás trpělivosti, dostane vás ven do přírody a najdete díky nim nové přátele.

Jako třeba já Supermana a Batmana.

***

Tak co, poběžíte někdy taky? 🙂 Najděte si mě na instagramu nebo facebooku a můžeme běhat spolu!

Počet komentářů: 2

  • 26.9.2016 at 9:20
    Permalink

    To je tak krásně napsaný Andy :), normálně jsem začala přemýšlet, že se taky jednou na půlmaraton přihlásím, ale ještě mám celkem dlouhou tréninkovou cestu :). 1:53 je parádní čas, ať se Ti i dál daří.

    Reply
    • 26.9.2016 at 9:34
      Permalink

      Péťo, díky moc! Rozhodně bych to doporučovala 🙂 Ten pocit na konci je nádherný a díky těm tréninkům právě zasloužený 😉

      Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *