Jak vypadá Jizerská 50 aneb můj první závod na běžkách
Letos jsem se rozhodla vydat úplně neznámou cestou. Po závodění pouze v běhu jsem dala šanci běžkám. A protože mám ráda výzvy, rozhodla jsem se pod nátlakem rodičů, kteří jeli také poprvé, zkusit Jizerskou padesátku!
Na běžkách jezdím odmala, ale rozhodně nejsem ten typ, který by každý volný víkend sbalil běžky a odfrčel na hory. (Kéž by na to byl čas!) Natrénováno jsem měla spíše z jiných sportů a běžky jsem v posledních letech trochu upozadila.
Přesto jsem se do toho rozhodla jít, ale s tím, že si nebudu hrát na hrdinu. Řekla jsem si, že pokud by ta vzdálenost prostě překonat nešla, nebudu to lámat přes koleno. Padesát kilometrů na běžkách sice není nic nemožného, ale stejně ke každému závodu přistupuju s velkou pokorou.
A ještě že tak.
Co je Jizerská 50?
Nádherný závod v severních Čechách, kam se z centra Prahy dostanete do dvou hodin. První ročník Jizerské 50 se běžel už v roce 1968 jako součást horolezecké přípravy členů oddílu TJ Lokomotiva Liberec.
Možná jste o Jizerské 50 nevěděli, že ji v zimě roku 1970 běželi všichni členové Expedice Peru ’70, kteří o několik měsíců poté zemřeli pod lavinou na této expedici. Od té doby se na začátku každé Jizerské 50 na tyto horolezce vzpomíná a závodu se říká Memoriál Expedice Peru 70.
Ale abych to zkrátila.
Jizerská padesátka je brutálních 50 kilometrů neexistující stopou, na které musíte jet klasiku a na které si celou dobu říkáte, že to už nikdy nepoběžíte. Jo a mám pocit, že to nebylo 50 km, ale o něco málo míň!
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Co před závodem nepodcenit?
1. Trénink
Nemusíte běhat na běžkách od rána do večera, ale mně třeba hodně pomohlo, že mám naběháno, naposilovaná stehna a z tance docela rozhýbané kotníky a lýtka. Kamenem úrazu pro mě naopak byly ruce (paže), které mám slabé a ke konci závodu jsem cítila, že to není úplně ono.
2. Terén
Jizerská 50 je závod, který se běží klasikou, kterou jste pravděpodobně zvyklí jet ve stopě. Tím, že jsme jeli v poslední vlně závodníků, na nás moc té stopy nezůstalo a celý závod vám tak běžky klouzaly sem tam jako po ledě a bylo to fakt neuvěřitelně náročné. Hrozně mě z toho bolela záda a klenby na chodidle a z kopce jste si v podstatě vůbec neodpočinuli.
3. Mazání
Pokud špatně namažete, celý běžecký výlet nebo závod stojí za nic. To ví každý běžkař. Nebuďte hrdí a běžte si nechat běžky namazat od profíků na místě. Čím později na stánek u startu přijdete, tím tam bude menší fronta. Stálo to okolo stovky na jeden pár běžek a zlepší vám to celý den. Na trati to extrémně klouzalo, tak jsem domazávala dvakrát v průběhu závodu a stejně to moc nepomohlo. Takže to bylo asi dva kroky tam a jeden zpět, ruce makaly o sto šest.
4. Oblečení a vybavení
V půlce závodu se dostanete docela vysoko nad moře. Nepříjemně tam foukalo a byla jsem ráda za fakt kvalitní funkční oblečení vyráběné přímo na běžky. Bundu Craft a vyteplené kalhoty Etape mi poslalo Sportisimo (náš partner FITFAB Stronger) a moc za to děkuju! (#spolupráce #barter)
Co se týče běžek, moc vám neporadím, protože na to odborník ani v nejmenším nejsem. Běžky po babičce bych ale nechala doma.
5. Parkování a dopravu
Přímo v areálu stadionu Bedřichov, odkud Jizerská startuje, je v den závodu autem nepřístupná. Určitě si nastudujte na webu, jak a kdy se tam dá dostat. Pokud to chcete mít pohodlné, rezervovala bych si pension klidně půl roku dopředu, pokud se chcete v Bedřichově na závod vyspat a dojít si tam ráno za pár minut pěšky.
Jaký byl samotný závod?
Závod by náročný, ale krásný. Na startu jsem byla fakt nervózní, nevěděla jsem, do čeho jdu a všichni okolo vypadali hrozně profi. Po startu jsem ale zjistila, že jsme na tom všichni dost podobně, všem to strašně klouzalo, hodně lidí cestou dolů padalo a po patnácti kilometrech se dalo i neběžet v hloučku a nezabít se hůlkama.
Co mě štvalo:
- někteří bezohlední závodníci, co se neohlíželi, vjížděli ze „stopy“ do „stopy“ nebo vám zapíchli hůlku skoro do obličeje
- terén a v podstatě žádná stopa
- hromadný start a prvních deset kilometrů v davu (s tím se ale musí u takových závodů počítat)
- ledovka a nebezpečné úseky, kde lidi jezdili hrozně za sebou
- dvacátý kilometr, který vůbec neubíhal a kde jsem věděla, že mám ještě více než půlku před sebou 😀
Co bylo boží:
- atmosféra závodu i většiny závodníků
- skvělá organizace a úžasné stanice s občerstvením, kde byli neuvěřitelně milí a fajn dobrovolníci, co tam kvůli nám mrzli celý den (cením hlavně teplý párek na 40.km a pivo od kamarádky na 17.)
- okolní příroda a krajina – Jizerky jsou prostě nádherné
- cílová rovinka, kde jsem myslela, že se zblázním radostí
- že moje máma doběhla 20 minut přede mnou (já za 6 hod 44 min – nesmějte se!) 😀
- teplý gulášek pro účastníky závodu v cíli
Poběžím znovu?
Na tuhle otázku se mě ptá snad každý. Určitě někdy znovu poběžím. I přes některá negativa to je obrovská zkušenost, zážitek a na konci celého toho divadla vlastně zjistíte, že to bylo supr a nelitujete.
Jestli to bude hned příští rok, nevím, ale rozhodně na tento Jizerskou 50 ještě někdy vyrazím.
Jak to máte vy? Běželi jste někdy nebo se chystáte? Dejte mi vědět dolů do komentáře!
Díky, že mě čtete ♥
Mohlo by se vám také líbit
Stále nemůžete zhubnout? Mrkněte, co možná děláte špatně
Liberec nature run: Jaký byl můj první trailový závod
