Fit dobroty,  Jak se cítit líp

Cesta za lepší postavou: Jak jsem změnila svůj způsob stravování

Jsem hrozně ráda, že se vám líbil můj poslední článek o tom, jak vydržet pravidelně cvičit. Psali jste mi ale, že byste rádi věděli:

  • kdy a jak jsem začala jíst zdravě,
  • jak vypadá můj jídelníček a
  • jak zvládnout takový zdravý jídelníček dodržovat.

Mám pro vás seriál článků Cesta za lepší postavou. První díl – tento – bude o tom, jak jsem si uvědomila, že se stravuju vlastně blbě, co mi to dalo a jak to mám teď. V druhém dílu vám představím svůj jídelníček, třetí díl bude o tom, jak takový jídelníček dodržovat a jaké jsou zásady zdravého stravování. Další díly by mohly být zase o cvičení – aneb jak často a co cvičím, na to se mě taky hodně ptáte.

Ale teď už k prvnímu tématu – jak jsem změnila přístup ke stravě:

Upřímně mi změna jídelníčku otočila život, změnila postavu a začala jsem myslet jinak. Líp. Zdravěji.

Ta nová, zdravější cesta mi ukázala, že správný jídelníček není jen hubnutí, ale je to především o tom, cítit se dobře, zdravě a mít ze sebe dobrý pocit. A jakmile ze sebe budete mít dobrý pocit, půjde to hubnutí samo.

Ačkoliv nechci, abyste tento článek četli jen proto, že chcete zhubnout, je mi jasné, že spousta z vás tento cíl má. Proto doufám, že i vy jednou pochopíte, stejně jako já (a trvalo mi to 22 let), že pěkná postava je jen benefit k tomu, že budete zdraví, spokojení a šťastní.

V neposlední řadě také upozorňuji, že je to můj způsob stravování, který vyhovuje mně a mému tělu. To, co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat vám. Nemám žádné zdravotní obtíže nebo intolerance a moje strava tak nemusí mít specifická pravidla, abych se cítila dobře a byla zdravá. Následující řádky proto prosím neberte jako návod na to, jak je to dobře a jak to máte dělat taky. Zajímala vás moje historie a proto je článek tady.

V několika minikapitolkách vám povím svůj příběh a taky to, jak jsem změnila svůj životní styl, jak vypadá moje strava a jakých pravidel se držím já:

Jak jsem změnila svůj pohled na stravování

Pár let zpátky jsem si užívala takový ten klasický vysokoškolský život. Tedy možná jsem si ho užívala ještě víc, než všichni vysokoškoláci. Měli jsme obrovský party byt, kam docházeli naši kamarádi několikát týdně, pilo se každý den a každý den se taky hodně jedlo. A znáte to, studenti moc nepřemýšlí a rádi si kupují rychlé, levné a nezdravé potraviny, jen aby ušetřili čas na jiné zcela nepotřebné aktivity a ušetřili peníze třeba na flašku ginu. V ideálním případě jsme se ještě ve čtyři ráno stavili do kfc na kyblík s hranolkama!

Abych pravdu řekla, kdybych měla vejšku prožít znovu, asi bych to nezměnila. Byla to fakt jízda, zažili jsme šílený věci a příběhy a nelituju toho. Naopak mi to ukázalo, co to s mým tělem a myslí udělá, a dalo mi to do života lekci.

No řekněte sami, poznali byste mě? 😀

Když se snažíte jen zhubnout, nikdy nezhubnete

Jednoho dne jsem si na té vejšce řekla, že už toho mám dost a že se sebou chci něco udělat. Začala jsem totiž víc chodit do práce, kocoviny mi vadily a chtěla jsem zase mít to hezké ploché bříško a nožky, kterým budou slušet plavky, tak jako na gymplu.

Tak jsem začala hubnout s tím, že chci jen zhubnout a mít hezkou postavu. Začala jsem jíst jenom saláty, zeleninu, kuskus, vyřadila jsem pečivo a přílohy a soustředila se na „zdravý jídelníček“. Jedla jsem méně než normálně a říkala jsem si, že to takhle bude supr.

Nebylo.

Takhle jsem „hubnula“ asi 5 měsíců a nechápala jsem, proč vůbec nevidím výsledky. Dost jsem sportovala – hlavně tančila a dělala jógu, ale kde nic, tu nic. Naopak jsem měla pocit, že to je ještě horší. Váha se nehnula, míry taky ne a já z toho začínala být krapet nervózní.

Tak jsem to prostě vzdala. A víte, co se stalo?

Když už to bylo půl roku, dospěla jsem k závěru, že mám prostě asi ty hubený léta za sebou a zhubnout mi není dáno.

Možná jsem i trochu dospěla, ale řekla jsem si, že budu dál jíst relativně zdravě, ale nebudu to přehánět. Nebudu po šesté hodině už jíst jen saláty a zeleninu, nebudu nutně kupovat jen to „nízkotučné“ a „nízkokalorické“. Budu normálně jíst přílohy, začnu zase jíst pečivo a nebudu se bát si občas dopřát něco trochu nezdravého.

Když stejně nehubnu, tak proč ne? Pohybu jsem měla stále víc a víc, protože jsem přišla na chuť běhu a nově i cvičení doma. Cviky, které jsem si sama vytvářela a skládala do takového svého fitness programu, jsem nakonec zařadila do projektu FITFAB Strong.

A nepochopíte, co to se mnou udělalo.

Najednou se všechno začalo měnit. Jakmile jsem začala více jíst, měla jsem více energie, síly a dobré nálady. Věděla jsem, že už nepotřebuju nutně hubnout, protože to stejně nezvládnu, a hele? Za dva měsíce jsem s údivem zjistila, že si musím pásek u kalhot utáhnout o dvě dirky víc.

Překvapeně jsem tenkrát běžela do dm (bydlela jsem v Hamburgu) a koupila si váhu. Ukázala mi o 4 kila míň než jsem měla při posledním měření před dvěma měsíci. Nechápala jsem. Vždyť se vůbec nepokouším hubnout! Tak proč jsem zhubla?

(Pozn.: na kilech zas tak nezáleží, já se ale chtěla přesvědčit!)

Hrozně mě to nadchlo. A pak mi to došlo:

Moje tělo prostě potřebovalo pořádné jídlo a pohodu

Pochopila jsem, že když jsem se se stresem pokoušela zhubnout, moje tělo nebylo v pohodě a samosebou nemohlo být zdravé. Ani já jsem přece nebyla psychicky v pohodě.

Myslím, že psychika je tak úzce spojená s vaší fyzickou stránkou, že je až nemožné dosáhnout jakéhokoliv výsledku na těle bez pomoci mysli. A moje tělo zrovna potřebovalo tu pohodu a klid, že se nic neděje, když si prostě pečivo nebo přílohu dám.

Je to podle mě dlouhodobě udržitelné a začalo mě to hrozně bavit.

Od té doby jím intuitivně. Ale co to je?

Co to znamená, jíst intuitivně?

Znamená to, že jíte s rozumem. Že si dokážete uvědomit, co je a co není dobře a umíte s takovou informací naložit.

Myslíte si, že neumíte jíst intuitivně? Tak mi zkuste odpovědět na několik těchto otázek:

  • Myslíte si, že jíst fast food několikrát týdně je v pořádku?
  • Je lepší se přejíst nebo se najíst jen tak, abyste byli akorát sytí?
  • Je lepší si večer po cvičení dát smažák s hranolkama nebo celozrnný chlebík s cottage sýrem a rajčaty?
  • Je lepší snídat před tréninkem smažená vajíčka se slaninou nebo ovesnou kaši s borůvkami?
  • Je lepší pít vodu nebo colu?
  • Je lepší jít večer pařit a pít alkohol nebo si dát poctivý trénink FITFAB Strong a zdravou večeři?
  • Je lepší si dát slazený alkoholický koktejl nebo dvojku vína s vodou na straně?
  • Je dobré sníst na posezení tabulku čokolády?
  • Měli byste si kupovat snickersky a marsky nebo si péct vlastní zdravé fit dobroty?
  • Je lepší k filmu chroupat chipsy nebo vykrájenou mrkev s hummusem?

Už chápete?

Je to přece úplně jednoduché. Moc dobře víte, co je a co není zdravé. Takže se umíte sami intuitivně rozhodnout, co je správně a co ne.

Ale musíte si to uvědomovat a kalkulovat s tím, pokud chcete výsledky.

Stojí vám to za to?

A že si tu colu a ty snickersky stejně koupíte? Že se neudržíte a tu tabulku čokolády prostě na posezení sníte?

Tak moment!

To vám stojí za to těch blbých pět minut, kdy takovou volovinu jíte, abyste pak zase týden měli výčitky, že špatně jíte? To přece nemůžete myslet vážně!

Pamatuju si doby, kdy jsem odcházela nacpaná v pět ráno z KFC a říkala jsem si „Proboha Andreo! Cos to zase udělala? Vždyť jsi to zpucla za pět minut a teď tě to bude štvát ještě týden!“

To je asi to nejhorší, co můžete dělat. Výčitky jsou strašné a nemyslete si, že ten pocit neznám. Naopak jsem ho měla dříve velmi, velmi často.

Takže co s tím?

Když vám tohle dojde, máte vyhráno

Zkuste si to uvědomit, že je zdraví mnohem důležitější než těch pět minut, ve kterých se oddáváte nějaké neřesti. A to, když jsem si uvědomila, byla totální výhra.

Já třeba nejím ani přehnaně zdravě, ani nezdravě. Vím, že jíst několikrát týdně fast food byla totální blbost, ale zároveň vím, že když s kolegy s práce zajdeme občas na burger, nic zlého se neděje.

Je sice velmi tenká hranice mezi tím, kdy už uklouznete do nezdravého životního stylu a kdy ještě jen svobodně občas sníte něco, co byste neměli jíst pořád. Ale není to nic, co byste se nenaučili.

Pro mě je důležité vědět, že ten burger občas není hřích. Já si ho užiju. A nepřejídám se. V momentě, kdy cítím, že by mi po něm bylo těžko nebo že bych se od stolu sotva odvalila, odkládám příbor.

To samé mám s croissantem a cappuccinem. Mám takový zvyk, že si skoro obden dávám cappuccino a k tomu croissant nebo jiný pamlsek. Užiju si ho a nemám pocit, že bych svému tělu nějak škodila. Naopak si ten moment užívám a výčitky tak jdou stranou.

Jenže je to moje tělo. Které si na to zvyklo a které to zvládnebez výčitek. Mám takový výdej energie, že si to prostě mohu dovolit.

Krásně to srhnula Andrejka Mokrejšová:

Co z toho plyne?

Ráda bych, abyste si z dnešního článku odnesli několik věcí:

1. Neexistuje jeden návod na to, jak jíst zdravě. Opravdu neexistuje. Pokud takový najdete, můžete si být jisti, že bude fungovat jen na někoho.

2. Každé tělo je jiné a každé vyžaduje něco jiného. To souvisí s bodem jedna. Pokud budete slepě následovat jídelníček nebo zásady někoho jiného, nepřinese to většinou nic dobrého. Nenechte se vyvést z míry, že nějaká hubená holka vedle u stolu dlabe burger a vy do sebe nutíte salát a tiše jí závidíte. Neznáte její příběh ani fungování jejího těla.

3. Nenechte si dělat jídelníčky online. V poslední době se na internetu objevilo mnoho tzv. výživových poradců, kteří vydělávají na bezradných lidech, kteří chtějí zhubnout. Moc mě to mrzí. Upřímně nechápu, jak vám může někdo, kdo vás nikdy neviděl, kdo vás nezná a kdo vás ani nikdy neuvidí, sestavit jídelníček na míru tak, aby vám to opravdu pomohlo a nebyl to risk vašeho zdraví. Tito lidé většinou (neříkám, že vždy!) projdou víkendovým kurzem zdravé výživy a myslí si, že spolkli moudrost světa. Proboha, vy jim svěřujete své zdraví! Viděla jsem několik takových jídelníčků a byla jsem zděšená! Nejednou jsme byli svědky toho, že někdo utrpěl těžké zdravotní následky po tom, co mu jedna taková výživová poradkyně naordinovala jídelníček a nezjistila si nic o jeho zdravotním stavu.

4. Jezte intuitivně, protože víte, co to je. Nemusíte následovat žádný jídelníček, ani se řídit striktními pravidly. Nemusíte za jídelníčky utrácet tisíce. Zdravý životní styl znamená především pestrá a vyvážená strava, dostatek vitamínů i minerálů a vyvážený příjem a výdej. V příštím článku se na toho téma zaměřím a pokusím se vás nasměrovat správným směrem.

5. Každý si k tomu svému ideálnímu stavu musí dojít sám. Mně trvalo několik let, než jsem pochopila, že moje tělo nepotřebuje drasticky hubnout. Moje tělo potřebovalo pohodu, klid, žádný stres a výčitky. Potřebovala jsem svobodu v tom, co budu jíst a dostatek pohybu.

Teď se cítím zdravě, svěže a plná energie. Jím podle mě mnohem víc, než se na holku mého vzrůstu a postavy patří. Ale svými aktivitami a sportovními činnostmi to asi všechno spálím. Jen jsem na to potřebovala přijít a ve stravě se ustálit. Někomu samozřejmě může vyhovovat jíst míň, třeba i míň často a úplně jiné věci.

Zkuste o tom někdy taky více popřemýšlet a pevně věřím, že si ten svůj ideální stav bez výčitek najdete. Vím, že se na sebe jednou usmějete do zrcadla a řeknete si jo, ta Andy měla pravdu a je to přece jednoduchý jak facka!

Těšte se na druhý díl seriálu Cesta za lepší postavou, který bude více o mém jídelníčku a jeho zásadách.

Díky, že mě čtete!

Andy

 

 

 

 

 

Už mě sledujete na Instagramu? Ve stories najdete moje jídla každý den!

18 komentáře

  • Verča

    Ahoj Andy, to jsi napsala moc hezky. Hlavně souhlasím s tím, co jsi napsala o většině výživových poradců, co nabízí online svoje služby. Taky jsem si vyzkoušela a hrůza. Ted jím přepvážně opravdové jídlo – na bázi paleo a whole30, chci být hlavně zdravá. Pokud se zbavím i nějakého tuku, tak to bude příjemný bonus. A proč si jednou za čas nedat něco jako těstoviny a vínko. Hlavně, že je tělo a mysl spokojená :). Děkuji za hezký článek. snad bude inspirovat hodně lidí a přestaneme číst na fitfabstrong FB o tom, jak si někdo dává k večeři jen jablko. 🙂

    • Fit & Fabulous

      Veru, naprosto souhlasím a přesně ten příspěvek s jablkem mě fakt vyděsil… 😀 Držím palce a cením, že je tvým hlavním cílem zdraví a ne jen postava 🙂 Ono to pak už půjde samo 😉

  • Ráďa

    Andy,
    moc pěkný článek. Souhlasím s Tebou od prvního do posledního písmenka. Děkuji za souhrn, jasný, přehledný a věcný … sakra, ani žádnou výmluvu sem nenapasuju 🙂
    Ráďa
    PS: na té fotce z Hamburku Ti to neskutečně sluší !!!

    • Fit & Fabulous

      Jéé, Ráďo, moc děkuju 🙂 Já se vždycky hrozně rozepíšu a pak si říkam, že proč to tak okecávam 😀 Tak jsem ráda, že to někomu přišlo věcný 😀 A.

  • Andrejka

    Krásny článok, bojujem každý deň… Niekedy sa darí a niekedy menej. :/ Snáď raz tiež príde ten deň odkedy nebudem mať taký problém nezdravému prísliš často odolať…

    Inak asi 3x za sebou som prečítala „Je lepší si dát slazený alkoholický koktejl nebo dvojku vína s vodkou na straně?“ a nechápala som. 😀

    • Fit & Fabulous

      Andrejko, tak to mě pobavilo 😀 a trochu jsem se lekla, co to tu píšu haha 😀 Držím palce a věřím, že jednou nebudeš muset odolávat, ale čas od času si to užiješ 🙂 A.

        • Monča

          Je mi 24 a snazim se od 20 hubnout a vubec se mi nedari. Vzdycky nekde zhubnu, pak naberu,vetsinou na stejnou vahu, brecim u jidla, pak stejne zklouznu k nezdravymu a mam takovy stavy,ze uz to nedam, ze na to seru, pak ze me to mrzi, zacnu si zas zakazovat, pak si zas reknu, ze zakazovat to nema smysl, prejim se a zas zklouznu do nezdrave stravy a takhle porad dokola a vysledky nikde nebo minimalni. Nejhorsi je,ze se citim zklamane, ze jsem to proste zase nedala,jak mam malou vuli a tak, kolikrat brecim nad tim, jak jsem byla hubena a ted jsem zas na stejne vaze apod. Hodne bojuju s jidlem a jsem z toho unavena. Cviceni me vetsinou bavi jen chvilku, snazim se najit ruzne alternativy cviceni, ktere by me bavilo a jediny, co me bavi neustale, je zumba a koleckovy brusle, ale z toho svaly nevybuduju. Vzdycky spadnu do stereotypu. Voda mi nevadi, ale preci jen mam radsi sladke vcetne stavy a delam v kuchyni, kde mam nezdrave jidlo na kazdym kroku a proste to nikdy nezvladnu vydrzet, kdyz to jidlo tam je klidne cely den a vim, ze si mohu vzit… Pak doma rvu jak krava a rani me, kdyz mi okoli rekne, ze jsem pribrala ci, ze jsem byla hezky hubena a ted mam vse tak,jak bylo. Jednu dobu to vypadalo, ze budu zit s kalorickyma tabulkama do konce zivota, ale to me tak vystavilo, ze jsem to uz fakt pak vzdala. Mam rada sladky a kdyz si ho furt zakazuju, ve finale se ho bud prejim a stejne si v obchode pri ceste domu hrabnu na sladky. Ted jsem na vazkach, jestli mam jeste vubec se pokouset jit zdravym zivotnim stylem, protoze to, co jsem zila nemelo se zdravym zivotnim stylem nic spolecneho. Jenze ja pak mam vzdycky pocity a strach, bez tech tabulek, ze jim proste moc a nevim,jak a kolik mam jist a myslim si, ze je pravda,ze kazde telo je jine a na kazde nebude fungovat jist 5x denne po 3hodinach. Dekuji za krasny clanek. 🙂 Jidlo ma byt pozitek a ne klec,ve ktery se uzamkneme.

  • Šárka

    Ta věta „To vám stojí za to těch blbých pět minut, kdy takovou volovinu jíte, abyste pak zase týden měli výčitky, že špatně jíte?“ je přesně to, co jsem si konečně někde potřebovala přečíst…díky…celý život bojuju, ale vždycky jsem to po nějaké době vzdala…2 děti, manžel…výmluv až až…ale 40 na krku, nejlepší fáze života před sebou, tak už by to konečně chtělo něco natrvalo….A ta Vaše věta, ta mi v hlavě jede furt, tolik pravdy v ní je, a strašně mi to pomáhá držet se a neuhnout…Děkuju.

    • Fit & Fabulous

      Pro mě upřímně taky 🙂 Ale teď už to ani nepotřebuju, tělo si na to zvykne. Na druhou stranu chápu, že mých šestadvacet bez dětí je úplně jiná pohádka 🙂 Jako příklad ale mohu uvést svoji maminku, která má velmi podobný styl stravování (jen toho sní trochu míň) a pohybu (cvičí a občas běhá nebo plave), 48 let po 4 dětech a vypadá báječně! 🙂 Taky si ráda dá pivo a nedělá si blbé výčitky. Ale nejí hlouposti!

  • Adélka K

    Ahoj, neměla bys nějaké rady jak zhubnout v 17? Nechci nijak drasticky hubnout, ale jde o ten pocit, že jsem sama se sebou spokojená, který už jsem hooodně dlouho neměla. Chtěla bych jíst "intuitivně" zdravě, bohužel plně závislá na rodičích. Mamka vaří zásadně knedlíky, různé omáčky apod. od nedojezeného talíře se, jak už mě učí od dětství, neodchází – jsem navyklá, že i když jsem přecpaná, tak to prostě dojím. Tak jsem řekla, že začnu vařit já. Chvíli to fungovalo, ale pak brácha i táta došli k závěru, že knedlíky a omáčky mají radši než kuskus s masem a zeleninou. Když jsem chtěla aspoň zbylá jídla zdravá, tak mi mamka začala vyčítat kolik stojí celozrnný chléb oproti obyčejnému, že sním víc zeleniny, než oni za týden atd. prostě, že si prý vymýšlím nesmyslné diety… Přes týden zase chodím do školní jídelny, kde prostě sníte nejmenší zlo. Přestože chodím 3x týdně běhat a 3× týdně se snažím cvičit, tak když budu takhle jíst, je to taková trochu zbytečná snaha. A já se nechci cítit ještě hůř až se vrátím, tam kde jsem začala asi na 75 kg s mojí výškou 164 cm!
    Promiň za dlouhý komentář, ale už si nevím rady. Děkuju – A.

  • Anna

    Dobrý den, je mi 13 a strašně toužím zpevnit břicho a hlavně vnitřní stranu stehen.Chodím dvakrát týdně na cvičení ale stejně si myslím že to nestačí… .A tak jsem začala hledat na internetu až jsem narazila na vás .Tenhle článek mi opravdu pomohl.A doufám že to jak si sem tam dám kousek něčeho nezdravého přestane.Tak a jdu skusit tu 30 denní výzvu!Prosím držte mi palce !

    • Fit & Fabulous

      Ani, hodně štěstí 🙂 Nezapomeň hlavně, že to není jen o krásném bříšku, ale hlavně o zdraví a spokojenosti 🙂 A.

  • Ta.co

    Je lepší snídat před tréninkem smažená vajíčka se slaninou nebo ovesnou kaši s borůvkami?
    -Zrovna s tímto musím nesouhlasit, že buď a nebo, podle mě je zdravé oboje. Já mám více energie z vajíček a slaniny, než z ovesné kaše. Ta je na mě moc těžká a není mi po ní dobře. Naopak vejce a slanina? Mám energie na rozdávání. Se zbytkem „buď a nebo“ souhlasím. 🙂

    Jinak skvělý článek, díky za něj.

  • Anna

    Ahoj Andy, jednak bych ráda zmínila, že je úžasné co všechno děláš, díky ti a máš můj obdiv. Měla bych jeden dotaz na tebe nebo spíš prosba o radu. Snažím se přes pít jak to jde, ale vypozorovala jsem na sobě že mám problém pít obyčejnou vodu, snažím se co to dá, ale potřebovala bych i nějakou alternativu, daří se mi pak pít víc. Nechci úplně pít bez cukrové varianty slazených limonád a cpát do sebe chemii, vodu s citronem nebo okurkou jsem bohužel zkoušela a úspěch úplně nebyl. Děkuji za radu

  • Adéla

    Díky bohu za tvůj blog!!! Konečně někdo, kdo chápe, jak funguje zdravý životní styl.
    Já jsem si taky prošla „vývojem“. Nejdřív jsem jedla co nejmíň, třeba jen jogurt k snídani, jablko k svačině, půlku knedlíku k obědu a mrkev k večeři. Pak jsem přestala jíst cokoliv s cukrem, i kdyby to byla rajčatová omáčka se lžičkou cukru. Potom jsem jedla přesně po třech hodinách na minutu a nejel přes to vlak, i kdybych měla mít k obědu mrkev. Zlomilo se to až s dovolenou v Itálii, kde a) byly boží sušenky k snídani, b) všechno bylo úžasný a musela jsem aspoň ochutnat a c) jídlo jsme měli b pokaždý jindy. Došlo mi to co tobě- o čem je zdravý život.
    Teď mi dělá největší problém říct si, kdy už mám dost sportu, to set budu muset naučit, ale jsem vcelku spokojená. Ještě jednou díky za tvůj blog i FITFAB Strong, miluju ho,?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *