Článek po tak dlouhé době, já vím! Ale měla jsem fakt napilno.

Dnes to bude o tom, kde sebrat motivaci, jak udržet pozornost a jak se přinutit dělat tolik věcí najednou! Hodně jste si o tohle téma psali, jak je možné, že toho tolik stíhám a jak si organizuju čas. A protože se fakt přísně řídím mnoha pravidly, říkala jsem si, že by bylo fajn je s vámi sdílet.

Kromě dopisování diplomky, přípravy na státnice a nástupu do nové práce jsem ještě organizovala víkendové soustředění FITFAB Strong pro sto lidí a můžu prozradit, že se chystáme na natáčení dalšího dílu FITFAB Strong!

Ano čtete dobře, ještě tento rok chceme opět v prosinci vydat další měsíční fitness program, který budete moci od Vánoc nebo Nového roku cvičit. Zdarma. Přípravy a zákulisní informace už teď sdílíme na instagramovém profilu @fitfabstrong.cz – tak si nás přidejte!

Ale zpátky k věci.

Jak je možné stíhat tolik věcí? A jaktože jsem před pěti lety, kdy jsem jen chodila na pár hodin týdně do školy, měla stejně volného času jako teď, kdy mám práci na plný úvazek, píšu několik blogů, spravuju FITFAB Strong, pořádám soustředění, chystáme a natáčíme nové projekty, běhám, lektoruju jógu, čtu, vařím a ještě stihnu zajít s kámoškou na víno.

Seznámím vás s několika zásadami nebo spíše myšlenkami, které mě ženou kupředu:

1. Určete si priority a držte se jich

Zní to jako totální klišé, ale je to hrozně důležité. Mojí prioritou je makat a vidět za sebou každý den výsledky. Usínat s pocitem, že mám seznam věcí, které jsem dneska zvládla udělat. Že jsem využila každou minutu.

Ale hlavně to, že mi to stojí za to, nelenošit a neplácat se od jedné věci k druhé a neudělat ve výsledku nic.

Moje priority jsou:

a) Pracovat na něčem, co mi dává smysl a baví mě. Musím mít z práce pocit, že fakt tvořím hodnoty, že někomu pomáhám nebo že se mohu podílet na něčem, co má větší smysl, než jen vydělání peněz. Peníze jsou důležité, obzvlášť v Praze a obzvlášť pro holku, co má ráda drahý kafe a ráda v létě jede na dovolenou. To si nemusíme asi vysvětlovat. Ale rozhodně to není to hlavní. Mnohem radši budu v pohodové práci, kam se můžu každý den těšit a kde jsem ráda. Proto mě baví naše advokátka a proto mě baví tvořit FITFAB Strong nebo psát blog.

b) Večer radši sedím u počítače než u seriálu. Protože trávím celý den v práci, všechny zbylé aktivity musím dělat po práci večer doma. Hodně kamarádů se mě ptá, proč to dělám a proč si radši nesednu na gauč a neodpočinu si. Mě to ale nebaví. Chci prorazit s FITFAB Strong do světa, chci se postarat o to, abych odpověděla na každý mail, abyste na našich sociálních sítích měli každý den příspěvek, aby další soustředění FITFAB Strong bylo ještě lepší a aby organizace dalšího natáčení byla na jedničku. Je s tím fakt hromada práce pro několik lidí na full time a já to celé musím řídit. Vlastně nemusím. Ale fakt chci.

c) Pocit, že jsem užitečná. Zjistila jsem, že by mě to tolik nebavilo, kdyby to neneslo výsledky a vy to neuměli ocenit. Někomu to může připadat sebestředné, ale fakt mi děláte obrovskou radost, když nám napíšete mail, zprávu nebo komentář, že vás naše cvičení nebo můj blog baví a pomáhá vám. Prioritou je pro mě pocit, že dělám něco užitečného, na čem vidím, že pomáhá velké spoustě lidí. A pamatuju si, jak jsem tajila rodičům, že chystám nějaký FITFAB Strong, protože jsem si říkala, že si budou klepat na hlavu, proč dávám tolik svých peněz do něčeho tak ujetýho. A pak na ten mail od táty, kdy mi po prvním měsíci fungování programu, který začaly cvičit desítky tisíc lidí, poprvý napsal, že je na mě pyšnej.

2. Buďte nekompromisní

“A to někdy nejdeš prostě ven s kámoškou?” 

Jasně, že jo. Ale 80 % pozvání na večírky, akce nebo oslavy odmítám. Dřív jsem říkala na všechno “jo” a měla jsem pocit, že když někde nejsem, tak o něco přijdu.

Naučila jsem se odmítat 99 % spoluprací na blog.

Naučila jsem se, že nepůjdu spát, dokud nebude mailová schránka prázdná.

Naučila jsem se, že když si řeknu, že si půjdu v 7 ráno zaběhat, neexistuje, abych ráno byla moc líná. Prostě si tu variantu ani nepřipustím a jdu. To se taky naučíte.

Naučila jsem se, že víkend není válečka, ale možnost být o krok před ostatními. Pracuju na svých projektech celé víkendy. A vlastně to není práce. Je to zábava a výzva. Samozřejmě je to přes víkend volnější, občas jdu na trhy, občas s kámoškou na snídani, ale minimálně 5 hodin vždycky věnuju svému to-do listu.

Naučila jsem se, že pokud chci udělat státnice, tak si musím dřepnout do knihovny a 10 hodin denně číst poznámky, protože se nechci učit další dva měsíce znovu.

A vyplatilo se.

Jsem na sebe přísná. Někdy až moc. Ale bez přísnosti sami k sobě to nikdy nikam nedotáhnete. A to mě žene kupředu.

A baví mě to.

3. Naprosto pečlivý time management

Jestli mám něco vypiplané do dokonalosti, tak je to moje organizace času.

Mám toho přes den fakt hodně. A bez uspořádání bych to nikdy nezvládla a rozhodně na něco zapomněla.

Každý večer před spaním si na A5 papírek sepíšu vše, co musím ten den udělat. Někdy je těch úkolů hodně, a tak si je píšu do A4 deníčku na celou stranu. Je to takový to-do list, který si rozděluju na tři kolonky:

1. Pětiminutovky. Naučila jsem se, že úkoly, které trvají pod 3 – 5 minut, udělám HNED. Takových úkolů se za den může nastřádat třeba deset (telefonát, odepsat na mail, provést platbu, nahrát příspěvek, koupit něco online atd.) a když je uděláte hned ráno, zmizí vám z to-do listu najednou dvacet položek a dýchá se vám lépe.

2. Úkoly, které ten den musím splnit. Těch bývá za den až dvacet a zkrátka nejdu spát, dokud nejsou udělané.

3. Dlouhodobé úkoly. To jsou většinou moje plány, nápady a myšlenky, které nosím v hlavě a chci je uskutečnit, až bude dost času nebo až nastane vhodná příležitost. Proto si je skoro každý večer přepisuju z jednoho to-do listu do toho dalšího na další den, abych na ně stále myslela a měla je na očích. Mezi takové dlouho patřil e-shop, který už příští týden spustíme na FITFAB Strong nebo tenkrát natáčení našeho programu. Co tam mám teď, vám neprozradím, ale jednou se to určitě dozvíte.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Pár lidí se mě tu ptalo, jak všechny svoje aktivity stíhám a jaktože se z toho nesesypu, nejsem z těch státnic vůbec nervózní a organizuju si soustředění a otevírám e-shopy.😂 Upřímně… jsem z toho mega nervózní, ačkoliv se všechno daří, všichni všechno chválí a úterní státnice už budou proti těm dvěma předchozím jednodušší.😊 Ale jsou to státnice poslední, který když dám, tak budu mít práva definitivně hotový.😍 A pak bude čas na milion dalších věcí, už nikdy žádný zkouškový, už nikdy žádný administrativní šikany.😄 Fakt se na to moc těšim a nechci to podcenit.🙏 Takže přes všechny ty srandičky a moje veselý storiečka mám fakt nervy i z téhle menší státnice s obhajobou, srkam jedno kafe za druhým a bojim se.🙈 V úterý tam půjdu s tak staženým žaludkem, jako jsem šla tenkrát na první přijímačky na práva, protože jsem hroznej nervák. A taky jenom člověk. Fakt si nepřeju nic jinýho, než tam v úterý od komise dostat svůj klasickej trojec a jít na pivo jako Magistr!😂✌ Ať už je to za mnou!🙏

Příspěvek sdílený Fit & Fabulous | Fitness blog🏃 (@andy.fitfab),

A že nebývám nervózní, že to nestihnu nebo nezvládnu? Jasně, že jo! Vždyť jsem taky jen člověk a žádný stroj! Státnice mi naháněly hrůzu několik měsíců dopředu, na pohovor jsem šla se staženým žaludkem jako na první taneční vystoupení před obrovským sálem lidí, když mi bylo šest, a rozhodně nejsem žádný sebevědomý suverén.

Ke všemu přistupuju střízlivě, s pokorou a s rezervou.

4. Soustředěnost nade vše!

Vlastnost, kterou jsem se naučila teprve nedávno. A bylo to upřímně fakt těžké. Jsem hrozně roztěkaný člověk a hrozně často jsem dělala spoustu věcí najednou.

Nesnáším čekat. A když se mi načítal nebo stahoval nějaký potřebný dokument (byť jen pát vteřin), přepnula jsem na jiné okno a začala dělat něco jiného. Pak mi třeba zabzučel mail, tak jsem se šla mrknout, co mi kdo píše a mezitím jsem si vzpomněla, že mám vlastně chuť na kafe a šla jsem si udělat kafe.

Asi tušíte, kolik jsem toho za tu půl hodinku udělala. Vůbec nic, kromě toho kafe.

Mám proto pravidlo, kterého se zuby nehty držím: Dělat pouze a jenom jednu věc a vyhradit si na ni konkrétní čas. Maily si pročítám pouze ráno před snídaní, večer po večeři nebo v tramvaji. Mám vypnutá upozornění a už nedělám to, že bych odpovídala do pěti minut zpět.

Když v práci dělám nějakou rešerši nebo píšu smlouvu, zásadně mám na monitoru otevřený jen tento dokument a soustředím se jen na něj. Těkáním pryč ztrácíte pozornost, děláte chyby a přijdete o čas.

Pokud si ale sednu večer k mailu, odepisuju v kuse na jeden za druhým, dokud nejsou zodpovězeny všechny a u všech svítí zelený štítek “Hotovo”. Pak můžu jít spát. Spokojená.

5. Nepřehánět to.

V kombinaci se čtyřmi předchozími pravidly je potřeba nastavit si nějaké zrcadlo a nestát se otrokem svých vlastních plánů a činností, i kdyby nás bavily sebevíc.

Já taky ráda odpočívám, občas si prostě jen sednu na kafe do kavárny a čtu si časopis nebo jen tak koukám po lidech a vychutnávám si, že nic nemusím.

Ráda chodím běhat, na tenis nebo na jógu, vyčistit si hlavu a psychicky si dát voraz. Je to vlastně možná to nejdůležitější, co můžete pro svoji efektivitu udělat. Pauzy, odpočinek a dostatek spánku.

A abyste věděli, tento článek jsem napsala za 40 minut plného soustředění toto ráno a koukám, že má právě teď už 1653 slov. Protože jsem od něj neodbíhala, vyhradila jsem si na něj ráno hodinu a udělala si k němu pořádný kýbl kafe. A jsem spokojená.

Jak to máte s časem vy? Jste taky rádi produktivní? Dejte vědět dolů do komentářů!

Díky, že mě čtete.

Počet komentářů: 8

  • 28.9.2018 at 16:37
    Permalink

    Super článek! Určitě se budu snažit osvojit si některé (spíš všechny) body. Potřebuju to totiž jako sůl! 😀

    Reply
  • 28.9.2018 at 18:16
    Permalink

    Přesně tak to mám i já. Občas o víkendu teda ráda lenoším, ale z toho pak nemám žádnou radost, jako například z víkendu, kdy udělám doma plno práce a ještě si stihnu vyběhnout nějaký ten kopec. Často jsem večer totálně vyčerpaná a říkám si, proč toho dělám tolik, ale stojí to za to. Ten pocit, že člověk dokáže tolik věcí, to je k nezaplacení a popohání mě to kupředu.

    Reply
  • 28.9.2018 at 19:11
    Permalink

    Ty jsi prostě jedna velká motivace😍 díky!☺️

    Reply
  • 28.9.2018 at 19:32
    Permalink

    Ty jsi prostě jedna velká motivace😍 díky!😊

    Reply
  • 28.9.2018 at 21:07
    Permalink

    Ahoj Andy, zní to blbě ale jsem “nemocná” když nemám kolonky v diáři zaplněné. Jsem ten typ, co nemá rád když toho je “málo” a často proto od rodiny a přátel slýchám, že jsem jak stroj. Článek je super a určitě ho využiji, abych se něčemu novému přiučila. 😊😊

    Reply
  • 29.9.2018 at 19:07
    Permalink

    Absolutní obdiv!!…..Inspirace 🙂

    Reply
  • 29.9.2018 at 23:33
    Permalink

    Ty bláho, zhltla jsem v plném soustředění a tedy, klobouk dolů! Hodně inspirativní článek. Díky za něj 🙂

    Reply
  • 30.9.2018 at 13:10
    Permalink

    Andy, wow! Nejprve musím říct, že máš můj obrovský obdiv a respekt, celkově. A k tomuhle článku..Tenhle tvůj článek můžu číst pořád a pořád dokola, jak je skvělej. A myslím, že právě tohle “nakopnutí” jsem právě teď potřebovala. A moc ti za to děkuji! ♥

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *