Včera jsem přednášela na akci pro blogery – jmenovala se Blogerfest, první svýho druhu. Moje vystoupení asi nakonec bylo trochu kontroverznější, než se čekalo, protože nejsem klasická blogerka, která se tím živí, a která je živa pouze z reklamy a spoluprací.

A přestože mi moje kamarádka po mé přednášce řekla, že se bojí, že už mě na blogerský akce nikdy nepozvou (:D), tak bych to podruhý řekla stejně a znovu.

Včera večer a během téhle noci mi přišlo asi 50 zpráv od lidí, kteří včera na akci byli, což je fakt úplně ulítlý a vůbec jsem to nečekala. Zprávy byly tak hrozně milý, že mi to dalo naději, že ne všichni blogeři začali blogovat jen proto, aby si vydělali a nemuseli do konce života dělat nic jinýho než reklamu.

Protože nejsem vůbec typ, kterej by miloval stát na pódiu a mluvit, jsem si potřebovala připravit téma, který mě pálí a který je z mý vlastní zkušenosti.

Rozhodla jsem se mluvit:

  • o svých chybách, které jsem dělala zpočátku blogování a které stále vidím u spousty blogerů
  • o tom, jak by měla vypadat ideální spolupráce
  • o správném nacenění spolupráce
  • o označování reklamy
  • a hlavně o smyslu dnešního blogování

A protože vás bylo hodně, co vás zajímal záznam z přednášky (který není), rozhodla jsem se vám sepsat to, o čem jsem mluvila a doufám, že vás přesvědčím o tom, že blogy se dají ještě dělat pro radost vlastní nebo i cizí. A že nemusí být jen ukázkou krásných oblečků, kosmetiky nebo kafíček, ale mohou ukazovat něco mnohem reálnějšího a ušlechtilejšího.

Proč už nepíšeme blogy pro radost?

Blogery dělím na dva druhy.

Ti první jsou ti, kteří využívají potenciálu svého blogu nebo svých followerů na sociálních sítích k tomu, aby rostli nebo aby pro sebe něco udělali. Ať už je to poznávání světa v podobě cestování, zkoušení nových věcí a produktů, rozvoj osobnosti nebo podnikání.

A pak je tady druhá skupina blogerů.

To jsou ti, kteří využívají svého potenciálu, nadání nebo dovedností, aby udělali něco pro své followery nebo aby pomohli růst jim. A právě o těch druhých bych chtěla, aby bylo ve světě slyšet víc.

Moje první spolupráce, která skoro vyšla

Pamatuju si na svoje začátky, kdy mě překvapilo, jak rychle si mě publikum našlo a kolik čtenářů se na mém blogu objevilo. Došlo mi, jak je to jednoduché a jak jednoduché je získat první spolupráce.

Jedna z prvních přišla už v prvním měsíci fungování mého blogu od výrobců krabičkových diet. Kteří doufám, že už neexistují. Nejdříve mi přišel docela milý e-mail od nějakého týpka a ten se poptával, zda bych nevyzkoušela jejich stravu za nějaký ten peníz a neudělala na to recenzi.

Tak si říkám, páni, dostávat jídlo a nechat si za to platit? To je totální sen, žejo?

Tak jsem mu napsala, že bych měla zájem o další informace a ať mi o tom jejich projektu něco poví a pošle mi, jak zpracovávají jídelníčky.

To jsem neměla dělat.

Přišlo mi totiž tohle:

Untitled design (12)

Pardon, ale tohle snídat?

Obědvat fazolové lusky s česnekem? Chudák můj kluk!

A večeřet prokládanou dýni? Leda když bude prokládaná kachnou se zelím a pěti knedlíkama!

Tohle je prostě absolutní hrůza. Došlo mi, jak moc je tenhle blogerský svět nebezpečný. Došlo mi, kolik blogerek může za vidinou zisku najet na takový jídelníček, u kterého dejme tomu uvěří, že je pro ně správný a že zhubnou, a doporučí ho svým čtenářům. Jen třeba proto, že nemají dostatečné vzdělání na to, aby věděly, že tohle není vůbec zdravý jídelníček a že ho z firmy poslali bez jakéhokoliv zjišťování, jak je na tom moje tělo, zdraví nebo co jsem doposud jedla.

A tak jsem si řekla, že takhle ne.

Že si na spolupráce budu dávat pozor. A doufám, že o tom přesvědčím i vás.

Kdy má spolupráce smysl?

Pokaždé, když přijde e-mail s nabídkou, si položím 5 otázek:

1. Kdo a jak e-mail posílá?

Vždycky se dívejte na to, jak je ten e-mail formulovaný. Jestli to vypadá, že tam překopírovali jen vaše jméno a jinak je to absolutně anonymní e-mail nebo je směřovaný vám na míru. Pak podle toho bude spolupráce i vypadat.

Berte jen nabídky, kterými oslovovali přímo vám, představili se, vysvětlili, o co jde a proč jim přijde supr, že ten produkt nebo službu napasovali právě na vás.

2. Kdo je protistrana?

Důkladně si prohlédněte a prostudujte produkt, webové stránky výrobce nebo recenze jiných blogerů. Mrknout můžete i na Instagram, jak značka komunikuje nebo s kým už spolupracuje.

Jednou se mi stalo, že mi nabídli docela pěkné produkty z jednoho e-shopu, které mám ráda a sama si je kupuju, ale když jsem vlezla na jejich webovky, všimla jsem si, že tam mají na blogu úplně zcestné články o naprosto nesmyslných dietách, a řekla jsem si, že s takovou webovkou nechci mít vůbec nic společného.

3. Koupila bych si produkt sama za své?

Zamyslete se nad tím, zda byste si takový produkt nebo službu sami koupili. Pokud ne, do spolupráce opravdu, ale opravdu nechoďte. Já sama s tím mám zkušenost a udělala jsem v tomhle ohledu pár chyb, které jsem si uvědomila až po roce blogování.

Spolupracovala jsem s jednou značkou sportovního oblečení a jediné, co se po mně chtělo, bylo vyfotit produkty, které přišly a nosit je. Nosily se mi fajn, ale časem jsem se začala děsit cen, za které byly. Legíny za 3 tisíce, boty za 4? A mně v tu chvíli došlo, že bych si je sama nikdy nekoupila a hlavně jsem byla i přesvědčená o tom, že na ně nemá většina mých followerů. Navíc byla spolupráce jen o tom, udělat fotku a tím to haslo. Nebylo v tom nic ušlechtilejšího, zajímavého nebo užitečnějšího. Nepřineslo to vlastně kromě pár hadrů nic mně, ani mým sledujícím. A to mi na tom vadilo.

4. Stihnu produkt ozkoušet?

Produkt nejprve poznejte a pak ho propagujte. Když už produkt ke spolupráci přijmete, tak ho hlavně nejdřív ozkoušejte. Vyhraďte si na to dostatek času.

Firmy totiž často dělají všechno na poslední chvíli, zadají vám termín, kdy máte jaké výstupy spustit na Instagramu nebo blogu a znáte to. Všechno se zpozdí, chyba u pošty, vám tak dojde výrobek a vy ho ten den musíte orecenzovat nebo nafotit a popsat. Za prvé to bude hrozně špatná recenze a za druhé přece nemůžete doporučovat něco, co jste pořádně nevyzkoušeli.

5. Hodí se produkt ke mně?

Nepochopila jsem proč, ale každý týden mi přijde X nabídek na spolupráci s nějakou kosmetickou značkou. Za prvé jsem asi ten poslední člověk, co by si založil beauty blog a za druhé si ani neumím napatlat makeup.

A kdybych se najednou na Instagram začala fotit s kosmetickými produkty, nebyla bych to já a nejen, že bych se cítila naprosto hloupě, ale moji followeři by to vycítili a nelíbilo se jim to.

A otázka – co je jim do toho? Vždyť to celé dělám kvůli nim!

Jeden takový hodně nepovedený přešlap byl tenhle:

třešničková

Pokud někdo slečnu Týnu neznáte (já se přiznám, že jsem ji před tímhle videem neznala), je to člověk, který normálně natáčí jen beauty videa a který se odvážně pustil do reklamy na sýr Tany. Tahle slečna nafingovala do YouTube videa, že šla náhodně krámem a koupila si ho. Následovala scéna toho, jak ho konzumuje na nějakym odpornym chlebu a završila to tim, že odmítla, že by se jednalo o spolupráci, natož aby označila reklamu.

Takže takhle ne.

Pokud si na všech pět otázek odpovíte kladně, nebrání vám nic o spolupráci začít vyjednávat. A i tady se řiďte několika pravidly, které zabrání tomu, aby váš instagram nebo blog vypadal jako výkladní skříň.

Jak nacenit spolupráci?

Zkuste se vyhýbat barterům za každý jeden kus produktu. Já jsem v životě pár barterů udělala, ale byly to většinou služby, které jsou mým absolutním love brandem a byla jsem leta zvyklá za ně platit nebo byli jeho zakladatelé moji kamarádi a já jsem jim prostě chtěla pomoct.

Současně si ale dávejte pozor, aby takových love brandů nebylo moc. Lidi na to mají čuch a reklama v každém druhém postu jim začne vadit, i kdybyste byli skálopevně přesvědčeni o tom, že se jedná o nejlepší produkt na světě.

Vždyť prostě nemusíte brát úplně všechno, co se kolem vás mihne. Opravdu nemusíte.

U spoluprací nezapomeňte, že děláte někomu službu vy, ne oni vám. Vy využíváte svoje jméno a svoji práci k tomu, abyste zviditelnili značku, která neví, co s produkty a dát vám jedno tričko nebo legíny je pro ně jako pro vás desetikačka, kterou vytratíte na ulici z kapsy.

Co je na spolupráci nejcennější?

Pamatujte si, že spolupráce není jen o vaší práci, tedy nafocení produktu, napsání článku a času, který strávíte zkoušením.

Jde především o vaši pověst, jméno a o tu samotnou reklamu. To je na tom to nejcennější. Vy se v tom okamžiku někomu zjednodušeně řečeno prodáváte.

A to má největší cenu.

Buďte trochu hrdí a neberte každou druhou nabídku, která vám přijde. Za odkazy si dnes blogeři říkají několik tisíc a za fotky dokonce desetitisíce. Mějte tvrdé podmínky a držte se jich. A hlavně nad těmi nabídkami přemýšlejte.

Blogerfest Andy

Právnické okénko

Jedním z důvodů, proč se na blogování a spolupráce dívám trochu střízlivěji, je to, že studuju práva a právě právničina mě uživí. Nejsem tak na spolupracích závislá a nikdy nebudu tou blogerkou, která si před datem splatnosti nájmu bude aktualizovat každých pět minut e-mail a bude se bát, že žádná spolupráce nepřijde.

Občas mě vytáčí takový ten názor blogerek, které nedělají fakt nic (a to nemyslím ty, které třeba píšou knížky, kuchařky, užitečné články atd.), že jsou přece full time blogerky a musí přece ze spoluprací žít. Holky. Nemusíte. Můžete si najít zaměstnání jako každej normální člověk a můžete taky třeba pracovat nebo vytvářet nějaký hodnoty.

Ale zpět. Snažím se právničinu blogerům podávat přívětivou formou. Proto pár poznámek:

Spolupráci si smluvně ošetřete

Co je v e-mailu, to platí a dodržujte to. Já si ale stejně u větších spoluprací s určitým budgetem sepisuju smlouvu o spolupráci nebo jinou dohodu.

Jasně si definujte všechny podmínky, co všechno je obsahem, kdy jsou jaké deadliny a co má být výsledkem.

Označování reklamy

Každá reklama musí být označena. Ať už je to fotka na Instagramu, článek nebo jedna blbá storieska, musí být označena, že se jedná o reklamu. Určitě znáte takový ten hashtag #ad.

Myslíte si, že to stačí?

No… vy, co čtete tenhle článek, tomu #ad pravděpodobně rozumíte. Je to mezinárodní označení reklamy, které používají celebrity a blogeři po celém světě. Ale u nás jsme v Česku, platí tu české zákony a máte tu české spotřebitele. A myslíte si, že 15letý děcko odněkud z horní dolní ví, co to je “ad”? I to je váš fanoušek a vy máte povinnost ho informovat o tom, že se jedná o reklamu.

Děti a průzkumy

Určitě jste během olympijských her zaregistrovali reklamu na CocaColu, že? Všichni byli doma v těch župáncích a fandili s plechovkou coly. A podle průzkumu na Fakultě sociáních věd Karlovy univerzity, která vzala hromadu dětí a otestovala je, poznalo colu snad každé dítě, ale to, že jde o reklamu, už skoro nikdo. V takovém momentě se dostáváte do rozporu se zákonem, protože děcko neoznačenou reklamu nebo #ad prostě nepochopí.

Zdroj: NOVOTNÝ, Jan. Výzkum studentů FSV UK ukazuje, že skrytou reklamu pozná jen jedno dítě z deseti. In: Markething.cz [online],  2018.  ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: markething.cz

A že to není problém? Tak to asi doma nemáte dítě. Malý bráška i ségra mi běžně vypráví, co všechno youtubeři nosí, pijou nebo dělají a chtějí to taky. Po přednášce za mnou přišla jedna maminka a říkala, že je ráda, že to někdo naťukl, protože její dítě je z toho taky paf a když mu řekla, že je to jen reklama, nestačilo koukat.

Příklad neoznačené, ale jasné reklamy třeba u Evči, která má jinak super profil a je výbornou motivací. Škoda, že tam chybí krapet upřímnosti vůči svým sledujícím:

Snímek obrazovky 2018-06-05 v 16.01.21

Nestyďte se za reklamu!

Berte jen takové spolupráce, u kterých se nemusíte bát nebo stydět, že jste ji vzali.

Děkování v tomto případě podle úřadů nestačí. Buď v textu příspěvku popíšete, že se jedná o spolupráci nebo o partnerství se značkou, což je za mě zároveň docela fér a nejlepší volbou, kterou můžete udělat. Dávejte hashtagy, u kterých i průměrný sledující pochopí, že se jedná o reklamu.

Tak. A konečně se dostávám k jádru věci.

Proč vlastně blogujeme?

Každý, kdo čtete tyhle řádky a jste blogerem, se prosím zamyslete, proč jste začali blogovat. Je mi úplně jasné, že se vám ten full time blogerský svět líbí. Že to z těch sociálních sítí vypadá jako perfektní život. Že fotit se na ulici, v kavárnách, v koupelně s produkty a dostávat za to peníze, je možná sen.

Jenže pak se ohlédnete za deset let zpět a zjistíte, že jste vlastně nedělali nic. Tahle blogerská éra jednoho dne pomine a lidi to přestane bavit. Bude tu prostě nějaká jiná platforma. A pokud nebudete mít vy sami nějakou přidanou hodnotu, tak to budete muset zabalit.

A pozor. Neříkám, že to děláte špatně, pokud u blogování zrovna nezachraňujete svět nebo nepomáháte útulkům a nadacím. To vůbec! Jde mi o to, abyste se pak sami nedivili a nelitovali toho, že jste nedělali něco, co má větší smysl. Do životopisu si pak určitě nenapíšete, že jste byli blogerkami a náplní vašeho pracovního týdne bylo psát recenze na rtěnky a chodit na schůzky.

Ve světě je obrovská konkurence a vy prostě nemůžete být další random blogeři, o kterých budou sledující vědět jen to, že se rádi oblíkaj, malujou a choděj na kafe. Instagram je o hezkých obrázcích, to ano, ale tady už jde o vás a o váš život.

Tvořte obsah, jaký nikdo jiný netvoří. Buďte užiteční. Buďte víc než ostatní.

Buďte třeba jako Jana Najbrtová, která vytvořila projekt Seniorem s radostí, který nabízí babičkám a dědečkům zdarma lekce jógy a povídání o zdravém stravování.

Buďte jako Zuzka Špačková, která se čerstvě stala doktorkou, pracuje mimojiné pro Loono a otevírá debatu psychického zdraví lékařů a mediků, kteří často tlakem za strany školy nebo zaměstnání vyhoří.

Zuzka kromě toho, že užitečně bloguje, stíhá i cvičit, pracovat a občas na to kafíčko zajít. Tak mi neříkejte, že to nejde.

Buďte jako Verča a Andrejka z Nehladu, které vyvrací hloupé mýty o stravě a učí lidi normálně jíst bez nesmyslných diet a ponižování.

Kromě toho, že mají odborný, ale velmi čtivý blog, vysílají i živé přenosy na instagramu a odpovídají komukoliv, kdo se zeptá, na otázky ohledně výživy.

Buďte jako Karel Kovář, který mladým lidem přibližuje, co se děje v politice, nutí je rozlišovat opravdové zprávy od fake news a dokonce umí označovat reklamu!

 

A kde je tvoje přidaná hodnota?

Blogeři mají obrovskou moc. Jsou pro sledující vzorem a mohou toho hrozně moc změnit. Neukazujme proto na blogu jen, že nám nějaká firma dala oblečení nebo parfém. Ale zapojme se do globálních problémů, do užitečných projektů, tvořme vlastní velké i malé věci.

Mně každý den někdo napíše, že jsem mu změnila život. Že začal cvičit, začal normálně jíst, jeho okolí si všímá, že prostě září. A hlavně, že je zdravý a že ho poprvý v životě začal bavit pohyb. Je to pro mě tak strašně velkou odměnou, že se mi vyplatí dát všechny svoje peníze do toho, natočit projekt FITFAB Strong. Šetřila jsem na něj víc než rok, pracovala jsem každý víkend a všechny moje spolupráce za celej můj život by mi ho ani z poloviny nesplatily. Ale i tak jsem neuvěřitelně šťastná a hlavně pyšná. Na celej tým, kterej mi věřil a pomohl mi vypracovat projekt, který má smysl a který rozhodně nezůstane u jednoho dílu.

Takže co si vlastně máte odnést?

Nevymýšlejte prosím jen nad tím, která fotka vám na instagram sedne víc a jak přilákat co nejvíc dalších lidí. Určitě je přidaná hodnota mít hezký feed a určitě máte radost z každého nového fanouška. Já taky!

Ale dělejte obsah a přemýšlejte nad ním právě pro svoje aktuální publikum. To jsou ti nejdůležitější lidi, kteří stojí za vámi. Dejte jim nějakou přidanou hodnotu, ať už je to zábava, vzdělávání nebo něco fakt ušlechtilýho. A oni to někomu dalšímu řeknou.

A vy se pak za deset let ohlédnete zpátky a řeknete si, tyjo, já jsem byla fakt užitečná a všem těmhle lidem jsem změnila život.

Existujou dva tipy blogerů.

Ten první využívá počtu svých followerů k tomu, aby pro sebe něco udělal. A ten druhý využívá svých schopností, aby udělal něco pro své followery.

A ať už budete fashion, lifestyle, food nebo fitness blogeři, buďte prosím ti druzí.

Díky, že mě čtete.

Andy

Počet komentářů: 24

  • 10.6.2018 at 19:34
    Permalink

    Skvělej článek Andy, snad to někomu otevře oči :)!

    Reply
    • 11.6.2018 at 7:39
      Permalink

      Aničko, jsi zlatá a jsme dvě 🙂

      Reply
  • 10.6.2018 at 19:54
    Permalink

    Andy, tohle je opravdu perfektni clanek a 99% blogeru by si jej melo precist! Prijde mi fascinujici, ze v jeden moment vsechny insta maji recenze na stejny produkt, stejnou akci a vsem to prijde normalni! Jsem moc rada, ze delas, co delas a hlavne jak to delas. Jsi velkou inspiraci!

    Reply
    • 11.6.2018 at 7:41
      Permalink

      Přesně, Moni 😀 Nejhorší je, že já jak čtu ty e-maily s nabídkami, tak ještě jako tušim, kdy a co přesně přijde 😀 Moc děkuju a budu v tom pokračovat ♥

      Reply
  • 10.6.2018 at 20:02
    Permalink

    Andy, přednáška byla (i když s některými body úplně nesouhlasím) moc hezká:) Jen mě trochu mrzí, že říkáš, že všichni, co se chtějí blogováním živit, jsou vlastně nuly… Není to přece hezké, dělat něco, co tě naplňuje, a zároveň se tím i uživit? A pak mi nepřišlo moc dobré házet takhle veřejně špínu na ostatní tvůrce… jasně, to, co Týnuš udělala, bylo fakt mimo, sama se tomu směju, ale před diváky bych to asi nerozebírala… tak jen jsem ti to chtěla říct třeba pro příště:) Ale jinak super projev:)

    Reply
    • 10.6.2018 at 20:32
      Permalink

      Díky, Verčo, i za jinej názor! Asi jsem se na přednášce nepřesně vyjádřila – nemyslím si, že ti, co se blogováním živí, jsou k ničemu. Naopak jich znám desítky, co to dělají a má to u nich smysl! 🙂 Já říkám, že ti, co nevytváří žádnou přidanou hodnotu pro své čtenáře a jen čekají na spolupráce, to jednou budou mít sakra těžký. Vadí mi blogeři, kteří sedí v kavárně a tvrdí, že potřebují nějakou spolupráci, jinak jim dojdou peníze (ano, už jsem to zažila). A primárně by přece měl každý dělat něco, co ho naplňuje 😀 Takže určitě ano. Co se týče Týny, tak to zas vidím jinak. Myslím, že poukázání na někoho, kdo má takový zásah, vliv a ještě všem těm lidem hloupě lže do očí, je naprosto na místě. Když se mi něco nelíbí, ozvu se. A tohle nebylo vůbec v pořádku. Nejsem člověk, kterej tiše sedí v koutě a se vším souhlasí. 😉 Ale děkuju za zpětnou vazbu, za tebe taky výbornej projev, na tvým blogu oceňuju cestovací tipy, moc pěknej design a hlavně mapu kaváren ♥ A.

      Reply
    • 11.6.2018 at 8:39
      Permalink

      Já osobně jsem článek přelouskala hned a vlastně se ztotožňuju s velkou většinou toho, co Andy napsala.
      A reaguju na tvůj komentář, Verunko, protože tohle téma mě hodně pálí a i doma se o tomhle s mužem bavíme poměrně dost.
      Žijeme v době, kde díky sociálním sítím může svůj názor publikovat každej, kdo má díru do pr…Doslova. A že někdy jsou ty názory přitažený za vlasy, nestojej na faktech, jsou lživý už v základu, je smutná pravda. Horší je, že pokud takovej světonázor propaguje někdo, kdo má i velkej dosah, je pak na průšvih zaděláno (za všechno mluví třeba aféra Fatty Pillow, kterej nedostal v restauraci židli, kterou chtěl a jeho fans pak zaběhlou restauraci málem zničili jednohvězdičkovým hodnocením – tady je spíš vidět ta síla dosahu a ovlivnitelnost lidí).
      Když se ale dostaneme na to, abychom někoho jmenovitě kritizovali a řekli “hele, Lojzo, tohle se ti vážně nepovedlo, přestřelils a dochází ti vůbec, jakej máš na lidi vliv”, najednou je to zlý a podlý a my jsme ti nejhorší na světě, že si vůbec dovolujeme otevřít pusu a říct nahlas svůj názor.
      Každej z nás by měl mít větší či menší míru sebereflexe. Když jí nemá tolik, má třeba kamarády, kteří ho upozorní (dříve či později) a nebo pro něj tohle není vůbec důležitý a má bandu pochlebovačů, kteří cokoliv udělá, přijmou s nadšením sobě vlastním či hraným.
      Chtěla jsem tím jen říct, že konstruktivní kritika je správná (a přiznejme si, že Týna tuhle kritiku prostě nezvládla). A že dávat příklady toho, jak to nedělat, z reálnýho světa, taky. Když chceš bejt dobrá v čemkoliv, musíš čerpat z obojího – inspirací i odstrašujících příkladů.
      A poslední věc – až se tě za deset let někdo zeptá, cos dokázala a co umíš, co jim odpovíš? Já sama mám nutkavou vnitřní potřebu, aby moje práce byla vidět nebo aby z ní měl někdo jinej prospěch, aby jiným udělala radost. Aby i za deset let byla moje práce někde hmatatelná nebo aby někdo věděl, že zrovna za tímhle projektem / článkem / obrazem / whatever stojím já!
      Já nevím, jestli jsem to napsala uchopitelně a pochopitelně, protože o tom samým jsem teď nedávno rozepsala článek a pořád ho nemůžu dopsat, ale strašně moc s tímhle článkem (přednáškou) souhlasím.
      Andy, moc se těším na libereckej TEDx! Touhle přednáškou jsi mě ohromně navnadila 🙂 Tak za týden a kousek naviděnou!
      Teruna

      Reply
  • 10.6.2018 at 22:27
    Permalink

    Jsem ráda, že jsi napsala tento článek. Dozvěděla jsem se nové věci a za to děkuju! A je strašně skvělý, že se někdo konečně k tomuto vyjádřil takhle upřímně! 👍🏻
    Plus patříš mezi moje oblíbené blogery, kteří mě inspirují a například i díky tobě, jsem se začala dívat na věci z jiného, lepšího pohledu, hlavně tím myslím zdravý životní styl.
    DĚKUJU!

    Reply
    • 11.6.2018 at 7:57
      Permalink

      Sáro, já moc děkuju 🙂 A přesně takový komentáře jsou pro mě důkazem, že to má smysl. I když to občas smolím po práci a škole po večerech 🙂

      Reply
  • 10.6.2018 at 22:51
    Permalink

    Moc pěkně napsané. Škoda, že Ti “druzí” nejsou tak vidět, jako Ti “první”. Sama jsem to nadvakrát poznala na gala-večeru Blogerka / bloger roku, kde jsem si připadala tak nějak se svým blogem mimo. Znám spousty blogerů, kteří opravdu ostatním obohacují život a nikdo o nich skoro neví. Ti by měli být na těchto večerech vidět v prvních řadách. Nechci samozřejmě všechny házet do stejného pytle, ale někdy nechápu, jak jsou vůbec některé věci možné. No nic. Andy Váš blog mě baví, ráda ho navštěvuji a přeji – Jen tak dál 🙂

    Reply
    • 11.6.2018 at 7:58
      Permalink

      Míšo, přesně tak, tomu házení do jednoho pytle se taky chci vyhnout, ale myslím, že blogeři, kteří se cítí potrefení, se v tom poznali a třeba si z toho něco vezmou a budou jednoho dne rádi 🙂

      Reply
  • 11.6.2018 at 12:40
    Permalink

    A to je přesně ten důvod, proč čtu tvůj blog nebo blog Zuzky třeba…protože z nich nebije do očí ta reklama a snaha o co největší zisk, co ze spousty jiných blogů…Musím bohužel konstatovat, že k té “prodejnosti za každou cenu” sklouzlo tolik blogů poslední dobou (hodně z nich jsem v minulosti četla ráda, hltala jsem je doslova, teď už si na ně ani nevzpomenu), asi je to těžké udržet rovinu a tvář, ale i tím se právě odděluje zrno od plev, podle toho se pozná, kdo a jak to má, kdo a jak to bere. Díky za to, že ty to děláš jinak, takhle…

    Reply
    • 11.6.2018 at 17:38
      Permalink

      Šári, díky moc, Zuz je prostě super 🙂 Já ale třeba taky nějaké spolupráce mám, jenže tím, že na nich nejsem finančně závislá, to pak asi vypadá jinak no 🙂 Ony to ty blogerky někdy taky mají těžký, ale sama si v poslední době všímám, že to lidem víc a víc vadí, tak jsem na to chtěla upozornit 🙂

      Reply
      • 14.6.2018 at 8:35
        Permalink

        Andy, ano, to je mi jasné a je to logické…ale jde o to, že to nečiší z každého článku, není to nic okatého a necpeš neustále nějaké soutěže a slevové kódy a různé další akce, články se netočí pouze kolem propagace toho a toho…Byla bys hloupá, kdybys ze své popularity netěžila…ale jak jsem psala, hrozně se mi líbí, že to není to základní, čím se blog zabývá, že to je tak trochu skryté a mimoděk předložené…o tom to je 🙂

        Reply
  • 11.6.2018 at 13:56
    Permalink

    Super článek! Reagovali na to třeba nějak z Ellite blogers nebo třeba přímo Tereza Salte, která by už mohla mít #ad vytetovaný na čele?:)

    Reply
    • 11.6.2018 at 17:21
      Permalink

      Jani, děkuju. Jen pozor. Článkem ani v nejmenším neútočím na Elite Bloggers, Terezu Salte nesleduju. Naopak se s několika blogerkami, které spolupracují s touhle agenturou, znám a jsou super nebo se podílí na parádních věcech. Takže tahle poznámka mi nepřijde na místě 🙂 Článkem nechci hejtovat, spíš poukázat na rozdíly mezi jedněmi a druhými blogery a inspirovat právě rozjíždějící se blogerky, které byly cílovkou mé přednášky. A i když ze zmíněného průzkumu vyšlo, že označení #ad pro celou českou cílovku nestačí, jsem pořád ráda, že někteří blogeři označují aspoň za to 🙂 Díky za pochopení! A.

      Reply
  • 11.6.2018 at 16:00
    Permalink

    I já zkusím reagovat. Na festu jsem byla. Říkala jsem si po dopoledni, zda zůstat, ale právě tvoje přednáška mě o tom přesvědčila – upřímná, jiná:). Na blogu jsem se k tomu zatím nedostala – zhodnotit to. A taky jsem ráda, že jsem objevila tento blog. Chystám se vyzkoušet tvůj cvičící program, hned jak dokončím JILLIAN M.:) Takže díky. M.

    Reply
    • 11.6.2018 at 17:24
      Permalink

      Ahoj Marcel, to jsem moc ráda, žes zůstala, a děkuju za zhodnocení 🙂 S Jillian jsem taky začínala, takže ať to jde, a pak se na tebe budu těšit z televize u tebe v obýváku! 😀

      Reply
  • 12.6.2018 at 23:45
    Permalink

    Andy, díky za článek .. byla jsem moc zvědavá, o čem jsi mluvila. Je to dávno, začala jsem si psát také blog, úplně nenápadný … ve finále to dopadlo tak, že jsem se vyzpovídala z celého IVF procesu a pokusu o dítě. To aby všichni vědědli, co je čeká. Co může vše nastat v průběhu těhotenství. Jelikož jsem vždy po tom pátrala a nikde nic. Nástupem mateřství jsem přestala psát, jelikož jsem vnitřně splnila to, co jsem asi potřebovala zdělit. Proto oceňuji lidi jako jsi ty. Ty, co jsi vytvořila program FitFab stron 🙂 a hlavně díky za lekce jogy na Štvanici. Minulý týden to bylo pro mne poprvé se ofiko takové lekce účastnit. Díky moc za to že jsi taková. Petra

    Reply
    • 16.6.2018 at 10:04
      Permalink

      Peti, děkuju, moc ráda jsem tě na lekci měla 🙂 Je super, když blog pomůže tobě nebo i někomu dalšímu 😉

      Reply
    • 16.6.2018 at 10:05
      Permalink

      Díky Jíťo, jsem moc ráda, ale pořád článek spíš vystihuje můj názor a obavy, než nějakou pravdu. 🙂

      Reply
  • 15.6.2018 at 21:57
    Permalink

    Jsem moc ráda, že jsi to takhle sepsala, na Blogerfestu jsem nemohla být a tak sem si to teď mohla aspoň přečíst. Díky za to!!

    Reply
    • 16.6.2018 at 10:08
      Permalink

      Moc díky za přečtení, Baru 🙂 Psaný projev mi jde stejně lépe než mluvení na pódiu! 😀

      Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *