Nedávno jsem oslavila čtvrt století života. Wow.

Někdo se ten den hrozí, že už toho má tolik za sebou, někdo si připadá starý, někdo má pocit, že ještě nic na světě nedokázal.

Pro mě byly mé 25. narozeniny dnem, kdy jsem si uvědomila spoustu věcí.

A chci se o ně s vámi podělit, protože by vám pak na světě mohlo být třeba líp.

To byly časy, když…

Zdálo se mi, že pořád žiju ten samý život mezi stejnými lidmi. Ale opak je pravdou. Vyrostli jsme my, přemýšlíme o jiných věcech a děláme jiné věci.

dárek pro rodiče prosinec

Fotka z našeho retro kalendáře, mrkněte i na další! 😀

↑↑

Už dávno pominuly ty časy, …

  • kdy jsem každou přestávku ve škole otevřela svačinu od maminky a jako jediná ve třídě jsem ji měla plnou zeleniny a ovoce místo bonbónků
  • kdy jsem byla šťastná, když v pekárně došlo celozrnné pečivo a maminka musela koupit bílé
  • kdy jsem celé léto nesměla chodit ke Kristýnce na zahradu, protože jsem jí přesvědčila, že hra na indiány s opravdickým nožem bude větší zábava (ok no, rozsekla si prst)
  • kdy jsem ukradla 200 pogů sousedovic Martínkovi, donesla je domů v narvaném batůžku a myslela si, že nikdo nic nepozná
  • kdy jsem na baletu neuměla hvězdu a všechny kamarádky se mi smály tak, že jsem začala chodit “za balet” (před každou hodinou jsem se schovala za závěs a čekala tam hodinu a půl, dokud balet neskončil)
  • kdy mojí největší noční můrou byla bílá vařečka ve třetím šuplíku maminčiny kuchyně
  • kdy jsem věděla, že jednou budu soudkyně a budu mlátit kladívkem do stolu a řvát “Ticho v soudní síni!”
  • kdy jsem se schválně ztrácela rodičům v obchodních domech, abych aspoň na chvilku zažila dobrodružství jako ze Sám doma
  • kdy jsem poprvé dostala počítač a vlastně jsem ani moc nechápala, na co mi takový krám bude
  • kdy jsem nechápala, proč rodiče pijou pivo a jí tatarák
  • kdy jsem zase v sedmnácti pokaždé z hospody domů utíkala sprintem, abych vystřízlivěla a byla doma včas
  • kdy mě nezajímalo, že je něco ve slevě
  • kdy jsem byla schopná pařit týden v kuse každou noc a přes den chodit do práce (to byly výkony!) 😀
  • a kdy jsem si na začátku vysoký říkala, že je pět let studia hrozně dlouhá doba.

Uteklo to jako nic.

A babička říkala, že to bude utíkat každým dnem rychleji.

Možná by mě to mělo vyděsit nebo znervóznit. Pětadvacáté narozeniny hodně lidí těžko snáší.

9tceoxc

 

S úsměvem a naplno

Nevím, jak to dělám a odkdy nebo proč, ale beru život hrozně optimisticky. Není to nic těžkého, ale asi to vychází ze mě samotné.

Ne každý den se samozřejmě povede. Ale i na dnech “blbcích” si prostě můžete najít pozitiva. Je to jen o vás a o vašem přístupu. Nemůžete čekat na velké zázraky nebo na to, že vám udělá radost někdo jiný, to se totiž zas tak často nestává.

Radost můžete mít z čehokoliv na světě úplně každý den.

štěstí

 

Mně třeba vykouzlí úsměv tak obyčejné věci jako:

  • pěkné počasí (a když prší, tak aspoň myslete na všechny ty kytky a stromy venku, které mají radost)
  • milá obsluha v kavárně
  • umytý a vyklizený dřez v práci (nutím k tomu kolegy už půl roku)
  • hotová zkouška ve škole, dokončený projekt v práci nebo skvěle odtančené představení
  • když sestřička přinese na vysvědčení samé jedničky
  • když se zapovídám s nějakým cizím člověkem v tramvaji
  • dávno zapomenutá písnička, která někde začala hrát
  • když vidím, že jsem někomu udělala radost (pochvalte občas nový účes, kus čerstvě koupeného oblečku nebo práci někoho jiného)
  • když se udělám nějaké bláznivé a spontánní rozhodnutí (je to pak vzpomínka na celý život)
  • když mi přijde poštou pohled (ráda je píšu sama, zkuste to taky!)
  • když uběhnu svou oblíbenou trasu od vinárny na rohu ulice po lavičku na druhé straně Stromovky od 5 minut rychleji
  • když udělám dobrý skutek (a může to být úplná prkotina, nedávno jsem nějaké babičce pomohla s nákupem od kasy až do baráku a ona mě nechala pět minut stát venku, jenom aby mi donesla za odměnu kus čokolády a já pak nestihla dojet včas do školy)
  • když si koupím ranní kafe a ťapu si s ním do práce.

Jsou to úplný blbosti? Možná. Ale o těch to v životě je.

12790876_1386686534687076_331911754843480262_n

V každém okamžiku vašeho života můžete najít tolik pěkných věcí, že je až škoda myslet si, že to rychle uteče nebo že to bude odteď stát za nic.

Ať je vám, kolik vám je, čeká nás toho v životě tolik, že si to neumíte představit. Ale musíte to umět prožít.

Vychutnat si každou chvilku života.

Sepsala jsem o tom pár řádek už někdy v říjnu, tak se můžete podívat na 9 způsobů, jak můžete být šťastnější.

Všechno na maximum!

Třebaže je mi 25 a mám už čtvrt století za sebou, tak vím, že jsem si ho užila na takové maximum, že je vlastně docela fér, že už je mi s takovými zážitky tolik.

Kdybych to měla prožít znovu, udělám všechno úplně stejně. Možná bych teda jenom neukradla sousedovic Martínkovi těch 200 pogů. 😀

Žijte život tak, abyste si jednou mohli říct: “Jo, tohle fakt stálo za to.” Co chcete teď, neodkládejte na jindy, protože bude pozdě.

Já vím, já vím, všeho s mírou. Taky bych chtěla obrovský světlý a čisťounký dům se zahradou, ale teď si o něm můžu nechat jen zdát.

Jde totiž o ty malé radosti. Které můžete mít teď hned.

9319287122_3b5bcc3d68_o

 

Prostě jen buďte.

Nikdy nevíte, kdy budete litovat, že jste radši netrávili více času se svými dětmi nebo rodiči. Protože jste zrovna moc pracovali nebo dělali něco “důležitějšího”.

V dnešním uspěchaném světe jsme úplně zapomněli prostě jenom BÝT. Jsme tady proto, abychom BYLI. Nikoliv proto, abychom něco nutně museli neustále DĚLAT.

Buďte užiteční, ale naučte se odpočívat, někdy se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe. Buďte veselí, mějte dobré srdce a obklopujte se takovými lidmi, jakými sami chcete být.

Máte odjakživa nějaký tajný koníček? Pusťte se do toho! Nikdy není na nic pozdě. Já jsem ve 24 letech začala hrát tenis. Řeknu vám, že to je teda strašlivá bída, ale neuvěřitelně mě to baví.

Chci být lepší a to taky budu!

motivational-999247_1920

 

Dalších 25 let? Jdeme na to!

Rozhodla jsem se, že do těch dalších 25 let dám úplně všechno. Vlastně ani nevím, co mě čeká, nemám nějaké závratné plány, nevím taky pořádně, čím chci po škole vlastně být, protože se mi advokacie trochu příčí.

Ale vždycky půjdu společně s rozumem i za svým srdcem. Za cenu toho, že nikdy nebudu nejbohatší člověk na světě, že nebudu mít určitě ještě pár let obrovský světlý dům se zahradou.

Budu žít tak, abych za dalších 25 let mohla říct, že bych to celé přesně takhle prožila znovu.

Tak tak žijte taky.

Díky, že jste v tom se mnou.

andy

Počet komentářů: 5

  • 19.2.2017 at 20:35
    Permalink

    Moc pekný článok Andy. Aj ja som minulý mesiac oslávila štvrť storočie. 🙂 Bol to taký bilančný deň. Rada by som sa dostala do stavu radosti bytia, ale stále dosť bojujem s niektorými traumami z minulosti a celkovo to asi bude ešte nie úplne krátky proces. Už sa to ale dosť lepší. 🙂 Andy prosím, píš aj ďalej podobné veselé a optimistické články, strašne ma to inšpiruje a moc díky! 🙂

    Reply
    • 19.2.2017 at 21:05
      Permalink

      Ty jsi zlatá! 🙂 Tak všechno nejlepší do dalšího čtvrtletí, ať je lepší než to minulé a hodně sil!!! 🙂 Hlavně koukat dopředu, budoucnost můžeš změnit 😉 A slibuju, že budu psát, tuplem, když vidím, že to i jen jednomu člověku pomáhá :))))

      Reply
  • 20.2.2017 at 18:20
    Permalink

    Bílá vařečka stále JE ve třetím šuplíku 😀

    Reply
    • 20.2.2017 at 18:21
      Permalink

      😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 proto jezdím domů tak málo! 😀

      Reply
  • 27.2.2017 at 12:53
    Permalink

    Pozitivní přístup k životu je opravdu důležitý – šťastné nás nikdo neudělá, musíme se sami naučit být šťastní 🙂 Jsou dny, kdy to jde hůř, ale o to víc bychom se měli soustředit na ty malé věci, které dělají radost. A že jich je – často si stačí jen si více všímat. Díky za fajn inspirativní článek a ať je těch dalších 25 let stejně optimistických 😉

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *