Jedno jediné slovo, které dokáže změnit váš život k lepšímu
Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, co vás dělá doopravdy šťastnými?
Lidé se obecně těší jen na velké věci jako dovolená, svatba nebo nový iPhone. Kdybych se měla na světě těšit jen z takových věcí, za prvé bych nebyla moc často šťastná a za druhé bych pouze lpěla na drahých věcech, které mě potkávají jen zřídka.
Jasně, že pojedu ráda na dovolenou a budu se na ni těšit, ale snažím se v životě vnímat více menších zážitků, které mi zlepší den a změní můj život.
Co je to slovo, které mě vždycky přesvědčí, abych se na svět dívala pozitivně? Je to prostě „potěšení“.
Pokud je na světě něco, z čeho máte čisté potěšení, tak si to užijte a dejte do toho všechno. Já si třeba dlouho vyčítala to, že si každý den někde v kavárně koupím kafe, utratím za to v Praze navíc docela nemalé peníze a stejně ho za pár minut vypiju.
Ale když se nad tím zpětně zamyslím, tak mi ten požitek za to fakt stojí. Mám každý den s prací, školou a vším tím sportem docela fofry, ale stejně si každý den nějakou chvilku na dobré kafe najdu. K tomu si nejradši čtu zprávy, píšu články nebo jen tak sedím na zahrádce kavárny a pokukuju okolo.
Tu chvilku si užívám natolik, že je to pro mě skutečným potěšením, i když dost krátkodobým. Navíc jsem si zvykla, že mám vždycky potom lepší náladu. Obvykle si popovídám s obsluhou a ve většině kaváren v Dejvicích a Holešovicích mě už znají a ví, čím mi udělají radost.
Kolik potěšení věnujete každému svému dni či okamžiku? Zkuste se na chvilku osvobodit od výčitek, špatného svědomí nebo názorů jiných lidí.
Zkuste některé z následujících tipů, jak najít to správné potěšení:
1. Není to jen o materiálních věcech
Já vím, taky mám vždycky radost z nových bot nebo z koupených letenek na dovolenou. Zkuste se ale tentokrát zaměřit na trochu jiné věci.
Já jsem nad tím jednou začala přemýšlet a užívám si od té doby spoustu každodenních drobností.
- Umíte se nechat překvapit?
Nedávno jsem pracovala v jedné kavárně, zase jsem měla dobrou náladu, přišla ke mně baristka a zeptala se, co si dám. Měla jsem prostě jen hroznou chuť na kafe a ona vypadala dost mile.
Tak jsem jí řekla, ať mi udělá tu kávu, kterou sama připravuje úplně nejradši. Nejdřív trochu koukala, pak na tu hru ale přistoupila, usmála se a utekla za bar. To, co mi nakonec přinesla, vlastně nebylo vůbec důležité. Ale super bylo sledovat její reakci a její zatajený dech, když mi to kafe nesla. I já jsem se těšila na překvapení a těch 5 minut čekání jsem si hrozně užila.
Dám ještě jiný příklad. Taky často posloucháte nějaký playlist na Spotify nebo Youtube a přeskakujete písničky, dokud nenarazíte na tu správnou? Zkuste někdy prostě nechat playlist plynout, uvolnit se a nechat se playlistem prostě mile překvapit.
- Vychutnáváte si jednoduché okamžiky?
Vychutnejte si každé jídlo. Nežeňte se nikam, nekoukejte u toho na televizi. Berte jídlo jako svátek, na obědě s rodinou odložte telefony a věnujte se chvilku jenom jim.
Já si třeba umím udělat ohromnou radost tím, že si nakrémuju ruce kokosovým krémem, takže mi pak nádherně voní.
A úplně nejlepší je, když můj kluk ráno zmizí do práce (néé, to ještě neni ono :D) -> a já si oblíknu nějakej jeho huňatej svetr nebo mikinu.
- Komu vlastně dělají radost dobré skutky?
Vždycky jsem si říkala, že dobrým skutkem někomu udělám radost. To je sice pravda, dlouho mi ale nedocházelo, že tím největší radost dělám stejně sobě. Tuhle jsem byla sama na sebe fakt naštvaná, že jsem se nedokázala vykopat dřív z baráku a šla do práce hrozně pozdě.
U výtahu na chodbě jsem ale potkala jednu babičku, která sotva chodila a navíc s sebou vláčela hrozně těžkou tašku. Tak jsem jí pomohla nahoru do bytu, ztratila sice spoustu dalšího času, ale na konci jsem z toho měla takovou radost, že jsem byla až ráda, že jsem celé ráno byla jak zpomalený film a mohla jsem tak být aspoň někomu užitečná.
- Baví vás usínat?
Pokud zrovna nejsem po operaci osmičky, kdy jsem kvůli bolesti usínala asi 4 hodiny, nebo nevypiju litr vína, hrozně mě baví usínat.
Je to možná tím, že vedle mě leží nejlepší člověk na světě, ale stejně miluju ten pocit, kdy se zavrtám do měkké voňavé peřinky a vím, že teď už můžu jenom usnout. Vždycky si v hlavě projedu celej den a snažím se myslet jen na ty pěkný věci. A že jich vždycky spoustu najdu!
- Jste tolerantní?
Vzpomeňte si, jak často vás někdo vytočil, ale vůbec za to nemohl? Já už jsem třeba odpustila babičce, že mi pořád cpe do kafe šlehačku, i přestože jsem jí už asi stokrát říkala, že kafe piju černý. Prostě jí to nevysvětlíte. A věřte, že čte moje články, ale ani po tom dnešním jí to nevysvětlíte. Je kouzelná.
Tak je to i s cestováním. Často nejsme schopni vůbec přijmout jiné zvyklosti, názory nebo i cizí kuchyň. Já jsem měla největší problém v Rusku. S kamarády jsme se jednou vydali do této divoké východní země a rozhodli se, že budeme tři dny jíst jenom typické ruské jídlo. Řeknu vám, první den jsem myslela, že to vzdám, protože mi nechutnalo absolutně nic a nechápala jsem, jak to někdo může jíst. Pak jsem si tu výjimečnost ale začala užívat a na konci pobytu už jsme si vybírali ty nejzvláštnější pokrmy.
Nelpěte jen na tom svém a na svých zvycích. Cestujte, poznávejte a zkoušejte nové věci.
2. Uvědomujte si přítomnost
V životě mám pár věcí, ze kterých mám strach.
A jednou z nich je to, že se v šedesáti ohlédnu za svým životem a uvidím jen holku, která vystudovala školu, hnala se za kariérou, za penězi, velkým barákem a luxusním autem.
To, co chci, je užít si každý okamžik svých nejlepších let. A když vidím svoje rodiče, tak si rozhodně nemyslete, že nejlepší věk končí třicítkou. Samozřejmě se nechci flákat a chci život zasvětit práci. Ale takové, kterou budu dělat s hlubším smyslem než jen vydělat peníze a za ty si pak něco koupit nebo je škudlit a mít největší strach, že o ně přijdu.
Chci žít přítomností, ne se hnát za nějakým „až“. Až budu mít peníze. Až budu vedoucí kanceláře. Až už nebudu nakupovat oblečení v sekáčích.
I proto si umím vychutnat každé blbé cappuccino. Nemyslím na to, že bude za 5 minut vypité, peněženka bude o padesát korun lehčí a mně na jazyku zůstane jen ta hořká cappuccinová chuť. Já si prostě užívám těch 5 minut, po které ho piju. Možná víc, než si nějaký boháč užije jednu ze svých 45 dovolených v roce.
3. Zkuste si nastavit připomenutí
To si jako mám připomínat to, že mám být potěšená? Budík mi bohatě stačí, říkala jsem si.
Pak mi to ale nedalo a zkusila jsem to. Nastavila jsem si na několik dní v nadcházejícím měsíci malý budíček, který se jmenoval „Buď vděčná“.
Člověk lehko zapomene, na kdy ho nastavil, a tak mě jednou fakt mile překvapil jen pár hodin poté, kdy jsem stála v dešti na zastávce, ze kterého mi právě ujel autobus po tom, co jsem prohrála tenisovej zápas na druhém konci Prahy, než bydlím.
Pěkně mě to štvalo, ale tohle „Buď vděčná“ mi připomnělo, jak hezkej život vlastně mám, co všechno krásnýho mě potkalo a že si vlastně absolutně nemám na co stěžovat.
Jak příjemnej vlastně může být osvěžující déšť po tom, co jsem si zasportovala.
Važte si svého života, svých přátel a toho, co máte. Žijte přítomností, z maličkostí a uvědomujte si je. Třeba začnete rozdávat lidem radost taky. A pamatujte si, že to slůvko, které je tak důležité, je slůvko „potěšení“.
Přečíst si můžete také můj článek Proč jsem pořád tak pozitivní.
Díky, že mě čtete.
3 komentáře
Adéla
Skvěle napsaný, Andy!! 🙂
Fit & Fabulous
Děkuju, Adél 🙂 A.
Luca
Naprosto souhlasím a mám to úplně stejne?. Znám lidi, kteří neustále beduji nad svým životem, nad tím, co se jim v životě všechno deje/delo hroznyho a neustále se tím uziraji. A přitom nevidí, že jsou zdraví, mají peníze, střechu nad hlavou a lidi, kteří je miluji. Neuvědomují si, že tímhle ublizuji jen sami sobě a neumí se vůbec těšit z maličkosti, které v podstatě mohou dohromady udělat člověka nakonec šťastným. Nekteri lidi mě pak mají za optimistu, za snilka nebo naivku.. Já se na to vždycky jen usmeju, protože vím že nejsem nic z toho, ale jen nechci sama sobě ubližovat, ba naopak. ?