Nejlepší tip na vánoční dárek pro rodiče: Nafoťte kalendář 20 let poté

Abyste věděli, že nekecám, a že je to fakt nejlepší dárek pro rodiče, tak jsem tenhle kalendář dala minulý rok po štědrovečerní večeři našim a vážně nikdy jsem je neviděla víc dojatý.

A to to jsou docela tvrďáci.

O co tedy jde?

Vyrobte kalendář 20 let poté.

Postup:

1. Vezměte 12 nejvtipnějších fotek sebe, sourozenců, babičky, dědečka, tetičky, domácího mazlíčka.
2. Nafoťte se úplně ve stejných pozicích na stejném místě v podobném oblečení.
3. Možná si k tomu dejte flašku vína.
4. Fotky upravte, nasypte je do kalendáře vedle sebe.
5. Nechte rodiče rozbalit váš první samodělaný dárek, který stojí za to!

A jak vypadal ten náš?

Mrkejte, jak jsme se s bráchou našeho úkolu zhostili!

A dejte vědět, který měsíc se vám líbil nejvíc. 😉 U mých známých vede prosinec… 😀

1. Novoroční dojezdy na rodinných oslavách

Leden ve znamení večírků, kde naše tetička (lehce posilněná vínem) usíná na stole a my jako malí drobci dojíždíme zbytky (asi ze Silvestra).

Myslím, že báječná vzpomínka na rodinné oslavy.

2. Schody, po kterých jsme chodili do školky

Tyhle schody jsem nenáviděla. I můj táta. A moje máma.

Museli jsme je vyjít každé ráno do školky. A to i když tatínek nebo maminka hodně spěchali do práce.

Pamatuju si den, kdy mě táta hnal nahoru takovou rychlostí, že jsem se naštvala, zastavila, rozbrečela a odmítla běžet dál, protože mě píchalo v boku. A bylo mi jedno, kolik schůzek pak táta v práci nestihl.

3. Kuchaři level Babica

V kuchyni jsme mámě často pomáhali.

Naše největší pochoutka byla piškotová polévka. Ano, je to přesně to, co si představujete. Rozmáčený piškoty ve studený vodě.

Byla to lahoda.

Máma nás tenkrát postavila před Sophiinu volbu. Jeden z nás to musel sníst a ten druhý musel uklidit celý dětský pokoj.

Od tý doby jsem se snad trochu polepšila. Moje větší pochoutky najdete v rubrice FIT DOBROTY.

4. Vzpomínky z cyklistických výletů

V dubnu jsme vytahovali kola. Jsme hodně cyklisticky založená rodina.

A náš každý první výlet měl stejnou trasu. Z Karlových Varů do historického Lokte. Po cestě je tam takováhle hezká jeskyně, která za těch dvacet let docela změnila podobu.

Přiznám se, že jsme jí při focení o dvacet let později docela dlouho hledali. A to bráchovi jel za hodinu vlak do Švýcarska a cestou nás ještě zastavili policajti, protože jsme neměli rozsvícený světla.

Samozřejmě jsme dostali pokutu a protože to bylo mámino auto, měli jsme hrozný strach, že se to máma dozví a bude se ptát, co jsme proboha s jejím autem dělali v lese mezi Varama a Loktem.

Pokutový lísteček jsme jí pak přidali k dárku. Vzala to sportovně.

5. Lázeňská sezóna v plném proudu

Jak už jsem říkala, jsme děti Karlových Varů.

A květen je u nás v Rusákově neodmyslitelně spojený se začátkem lázeňské sezóny. Tak jsme se vyfešákovali na Kolonádu.

6. Chatová sezóna a naše věčné průšvihy

V červnu jsme začínali jezdit na chatu.

Na tu máme nejvíc vzpomínek. Tam jsme pytlačili, často jsme se ztráceli v lese, jednou jsme pálili balíky sena, poprvé zkoušeli cigarety (s prarodiči) a pili odpornou griotku.

Tady nás dědeček volal na oběd trumpetou, naučil nás hrát karty a šachy. Pamatuju si dokonce, jak s vidlemi lovil po zahradě zmiji a jak nám sousedovic pec zakousl koťátko. Mňáu. Áu.

A kouslo nás tu asi sto padesát sedm klíšťat.

7. Stále na chatě a stále jako malí

Focení té fotky vpravo jsem si vážně užívala, protože jsem v asi 15°C mohla po bráchovi lít ledovou vodu.

Byla to sranda. Sourozenecké škádlení mě pořád nepřestalo bavit.

8. Chytrej kluk a blbeček

Můj brácha měl vždycky jednu výhodu.

Je fakt chytrej. A navíc je hrozně dobrej houslista.

Můžete udělat cokoliv a stejně nikdy nebudete jako on. Tak jsem byla aspoň roztomilej blbeček s odstátýma ušima.

Dobře. Pořád jsem.

9. Jde se do školy! Dostat další poznámku!

V tomhle vede můj brácha.

Dostal ve škole asi nejlepší poznámky na světě:

1. Hází si s dvacetikorunou po třídě.
2. Nemá 20,- Kč na divadlo.
3. Opakovaně opouští školní budovu oknem.
4. Prosíme, aby vašemu synovi nepípaly jeho osobní a elektronické přístroje. (v tý doby ještě nebyly mobily)

10. Cyklista a zpěvačka

Když jsem ještě neuměla jezdit na kole, tak jsem ráda aspoň zpívala.

No a pak mi jednou máma řekla, jestli bych mohla nezpívat, když si pouští svoje oblíbený písničky v kazeťáku. Od tý doby jsem pochopila, že ze mě zpěvačka nebude.

Ale naučila jsem se jezdit na tom kole. Dobrý, ne.

11. My jsme prostě pivaři

Jestli je na naší rodině něco fakt typickýho, tak je to pivo.

V kalendáři zkrátka jedna pivařská nemohla chybět. Taky jsme si za ta leta trochu polepšili se značkou…

12. Ryby ve vaně

Prosinec patří Vánocům a každoročnímu zabrání vany rybou, dokud celá koupelna totálně nesmrdí a dokud se táta s mámou nepohádají, kdo to bude kuchat, a pak to stejně nakuchá máma a všude je krev a šupiny a smrdí to a jsou to prostě boží Vánoce.

Tak jsme si jednu fotku ve vaně střihli.

Takže tak.

Zkusíte to taky?

Bejt váma si máknu, protože to nafocení něco trvá, vytvoření kalendáře taky, ale ještě to zvládnete!

Díky, že mě čtete. Mrkněte i na můj facebook, ať jste u všeho první!

Určitě by se vám mohlo líbit 9 tipů, jak být v životě šťastnější, je to jeden z nejčtenějších článků! 😉