Pokud mě sledujete na Instagramu, určitě jste si všimli, že jsem se na Silvestra přestěhovala na Island. Budu tady studovat semestr na právech přes program Erasmus+ a taky pracovat. Měla jsem poslední šanci před ukončením školy vycestovat a trochu si pročistit hlavu, než se plně vrhnu do pracovního procesu.

Ale začneme hezky od začátku. Protože by byla škoda připravit vás o vyprávění, jak kvůli nám zpozdili letadlo nebo jak jsme zmeškaly výlet na vodopády.

Jak kvůli nám zpozdili letadlo

Poslední prosincový den jsme v půl páté ráno vyrazily s mojí kamarádkou Andreou, která si tu udělala několikadenní dovolenou, na letiště, kde jsme všechno výborně stihly (kromě toho, že zatímco jsme seděly na kafi, hlásili poslední výzvu pro nástup) a šťastně nastoupily do letadla.

No…

Akorát jsme do letadla nastoupily bez Andrey notebooku, což zjistila v momentě, kdy jsme dostali pokyn, abychom se usadili a připoutali. Andrea si totiž zapomněla svůj počítač na bezpečnostní kontrole v těch velkých plastových krabicích, které splynuly s jejím super bílým designovým obalem.

Nastala panika. Běžely jsme za letuškami, jestli se s tím dá ještě něco dělat a ty úžasný ženský začaly hned volat na letiště, zda tam notebook nenajdou. Toho času už jsme měli startovat. Hovor se neustále někam přepínal a vysvětlovalo se to znova a znova, ale po notebooku ani stopy. Andrea do toho celou dobu klela, jak je blbá (to bylo na místě :D) a já jsem se modlila, aby tam ještě byl a v klidu jsme odletěly.

Letušky nám nakonec řekly, že už fakt musíme letět, protože máme dost zpoždění a že by ale bylo možné, aby se pilot pak s Prahou spojil a řekli nám, zda se notebook našel.

Nepříjemnější vzlétání jsem (kromě jednoho hodně turbulentního v Izraeli) dlouho nezažila. Snažily jsme se přijít na jiné myšlenky a když okolo projížděl první vozík s občerstvením, neváhaly jsme ani chviličku a objednaly si víno.

V sedm hodin ráno to byla moc velká dobrota.

No a představte si ten moment, kdy vám letuška podává sklenku bílého s malou flaštičkou a s úsměvem vám sdělí, že právě byla u pilota a uklidnil jí, že se notebook našel a čeká na Andreu ve ztrátách a nálezech. Tak nám spadl kámen ze srdce, vypily víno a na dvě hodiny spokojeně usnuly.

Opravdu palec nahoru za spolupráci letušek z Wizzairu! Na to, že to celý byla naše chyba, zpozdily jsme jim letadlo a otravovaly je, byly fakt neuvěřitelně příjemný.

No nic, hurá! Letiště Keflavík nás uvítalo v růžovém oparu vycházejícího slunce a my se potřebovaly dostat do Reykjavíku.

V prosinci stopem? Proč ne!

Hlavní město Reykjavík je od letiště Keflavík vzdálené asi 50 km, které vypadají jako kousek, ale v zimě se tu jezdí hodně pomalu, takže to hodinku zabere.

Vybrat jsme si mohly z několika autobusů, které odvážejí turisty na autobusové nádraží hlavního města, ale my jsme si řekly, že to zkusíme stopem, abychom ušetřily a poznaly nějaké další lidi.

Venku byla zima jak blázen, tak jsme se trochu bály, kdy nám kdo zastaví, ale netrvalo to ani 10 minut a čtvrté auto plné milých Francouzů nás ochotně vzalo do jejich malinkého auta se všemi mými kufry. Jednu tašku jsme sice měly na klíně a hlavou jsem přidržovala další zavazadlo, které trčelo z kufru, ale jeli jsme!

Tihle super milí lidé nás odvezli až k mému novému domovu – baráčku nedaleko od centra, který obývají další studenti. Máme společnou kuchyň a obývák a je to tu prostě nááádherný!

Nejvíc se mi líbí můj psací stůl přímo před oknem, kde zrovna teď sedím a píšu tyhle řádky.

Reykjavík je přesně takovej, jakej jsem si ho představovala. Zima, mráz, ale strašně přátelská nálada a hrozná pohoda😊 Silvestr, jakej jsme tu včera zažili s našimi novými kamarády, už asi nikde neuvidim, Islanďani jsou totiž úplně ujetý přes ohňostroje a na tu jejich světelnou show museli podle mě vypotřebovat veškerej státní rozpočet na celej rok😂 Věc, která mi teda trochu leží v žaludku, je fakt, že jsme včera s Andreou nestihly nakoupit v normální otvírací době jednoho levnýho krámu, a snídani (skyr a müsli), pivo a vodu jsme si tak pořídily v jedinym otevřenym krámu tady za 43 euro😄 Myslim, že bude šikovnější tady checkovat otvíračky, jinak nebudu mít pozejtří co jíst😂 Dneska jedem na vejlet na vodopády, tak sledujte stories😊😉 Krásnej novej rok do Čech❤ #islandie #andynaislandu #myerasmus #whatsonrvk

Příspěvek sdílený Fit & Fabulous | Fitness blog🏃 (@andy.fitfab),

Reykjavík – maličké zamrzlé město plné usměvavých lidí

Hlavní město mě okouzlilo. Nejen, že se tady všude dostanete pěšky, ale i je to tady pro pěší hrozně fajn. Do města chodíme přes velké zamrzlé jezero, takže až rozmrzne, tak to budu mít do města trošku dál. Celkem to ale netrvá ani 10 minut.

Školu mám hned za barákem a moře cobydup! Co moře, oceán!

Je tu taková zvláštní atmosféra. Typické severské město, kde jsou všichni zakuklení, ale stejně se usmívají.

Když si vybavím, jak strašně v Česku občas nadáváme na zimu nebo sníh, tak si říkám, že by se Češi občas měli podívat sem. Tady se každý usmívá. Každé auto vás pustí na přechodu. Každá obsluha je fajn. Nikdo nezamyká dům. Lidi se tu mají víc rádi a je to na nich vidět. Oni se chtějí mít dobře, tak se prostě fakt snaží.

Občas mě mrzí, že jsou Češi tak negativní a nehladají na světě pozitiva. Kdyby to aspoň trochu zkusili, možná bychom přestali být národ stěžovatelů a bylo by nám líp. Taky to tak vnímáte?

Dejte mi vědět do komentářů!

O svátcích radši nenakupovat

No, naše další vyznamenání by mohlo být za naše nakupování. Protože jsme si nezjistily otevírací dobu obchodů s potravinami, nestihly jsme nakoupit v normálním krámu (například Bónus) a musely jít pro snídani a jídlo na další den do jiného supermarketu, kde jsme za pár věcí nechaly 43 EUR!

Z toho mi nebylo úplně nejlépe, ale aspoň jsme se poučily.

Co na Reykjavíku ale miluju asi nejvíc, je to, že mají všude filtrovanou kávu. V mnoha podnicích je dokonce zadarmo v podobě bezedných kelímků.

Islanďané asi ví, jak moc je tohle silné černé kafe důležité, když je pořád tma.

Díky těmto gejzírům se všem gejzírům po celém světe říká “gejzíry”.

Příspěvek sdílený Andrea Procházková (@andrea_prochazkova),

Půl jedenácté není deset hodin

Náš poslední super zážitek byl, když jsme si koupily lístky na autobus, který nás měl zavézt na nedaleké vodopády a gejzíry, přišly na autobus v 10:30, jako bylo psané v e-mailu a autobus prostě nepřijel.

Ráno ve tmě stojíte na zastávce, nikde nikdo a vy víte, že to mělo už dávno jet. Okolo projede pár řidičů, ale vy víte, že tohle váš spoj prostě není.

A víte, co jsme zjistili? Že malým písmem kdesi v přílohách e-mailu s jízdenkou stojí, že je dobrý být na místě o půlhodiny dřív, protože vyzvedávání probíhá o půl hodiny dřív, než se z Reykjavíku opravdu vyjede.

Whaaaat? Tak jsme byly za blbečky. Naštěstí jsme přeťapaly celý Reykjavík (ono to tak daleko není) a o dvě hodiny později, když už pomalu začínalo zapadat slunce, našly jiný spoj.

No. Budu tady asi trochu pozorněji číst maily.

Užívej světla, dokud můžeš!

Pravděpodobně nejzvláštnější a nejnepříjemnější věc na zimním Islandu je nedostatek světla. Ráno v 10 je ještě všude absolutní tma a teprve okolo dvanácté opravdu vyjde slunce.

Je to, povim vám, pěkně depresivní. Ráno se vám do té tmy vůbec nechce vstávat a když už vysvitne slunko, máte pocit, že je půl dne za vámi.

A jakmile ve tři slunce zapadne, čeká vás neuvěřitelně dlouhý večer a kolem osmé už máte pocit, že byste měli jíst spát. Vážně je to divné a mám pocit, že mám každý den rozdělený na dva, prožívám tady toho fakt hrozně moc!

Co je ale naprosto úžasné, je ten vzduch tady. Je to ten horský, čerstvý a ledový, který vás úplně vyřídí a večer máte pocit, že jste ten den zdolali Kilimandžáro, přitom jste třeba jen byli hodinu venku ve městě.

Budu potřebovat hodně energie a pozitivní mysl! Ale tu moc dobře víte, že mám!

Díky, že mě čtete.

Andy

Chcete vidět všechny fotky? Sledujte mě na Instagramu @andy.fitfab. A na blogu se brzy můžete těšit na cestovatelské tipy, které se budou hodit každému, kdo Island jednou navštíví! 

Počet komentářů: 4

  • 3.1.2018 at 20:43
    Permalink

    Něco podobného se mi stalo, když jsem zařilovala spaní v Benátkách. V mailu bylo napsaný, že jím mám odpovědět, ale to jsem nějak přehlédla. Naštestí pán byl fajn, jenom nám řekl, ať si na to příště dáváme pozor, že jiní by nás vyhodili. Hlavně že to dobře dopadlo 🙂

    Reply
    • 3.1.2018 at 22:26
      Permalink

      Ono to vždycky dobře dopadne, jen si vždycky připadam jako úplnej blbeček 😀

      Reply
  • 3.1.2018 at 22:18
    Permalink

    Hehe, bylo to skvělý! <3

    Reply
  • 4.1.2018 at 12:01
    Permalink

    Moc pěkně psaný, připomělo mi to začátek cestopisu Marco Polo….

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *