Před pár dny se ve Stromovce běžela pražská štafeta a mně to po příjezdu z Islandu zase připomnělo, jak úžasný závody RunCzech dělá. Nedávno jsem k nim i volala a když mě přepojovali, začala tam hrát Vltava, a já zase stála na startu a pomalu se rozcházela vstříc novým a plně prožitým kilometrům.

Uvrtala jsem se samozřejmě hned první měsíc do několika závodů a ačkoliv jsme štafetu běželi jen tak pro zábavu, hodně se těším na půlmaraton za necelý týden v Olomouci.

Závod #olhalf má být jeden z nejhezčích runczechových půlmaratonů a prý je tam nejlepší nálada a publikum. Pokud s Olomoucí máte zkušenosti, dejte mi určitě vědět do komentářů – jak se běželo, jaké to bylo a jaké jste z toho měli pocity.

Letošní štafeta? Ehm…

Během štafety se nám sice vyvedlo několik vážně vtipných omylů – třeba když začala hrát Vltava a z naší bežkyně No. 1, která stála na druhé straně areálu, než ze které se vybíhalo, najednou vypadlo, že si myslela, že se běží, až když Vltava dohraje… 😀 Nebo když se holky po první předávce nemohly najít, protože si v tom zmatku na startu neřekly, kde si předají čip.

No nic. Hlavně, že jsme hodinu před závodem seděly na trávě a vyjedly půlku svačinového boxu.

Závod mi každopádně připomněl, proč tolik miluju běhání a připomněl mi přesně ten okamžik, kdy jsem doběhla svůj první půlmaraton v životě, a kdy jsem věděla, že už nikdy běhat nepřestanu.

Pokud náhodou ještě váháte, mrkněte na moje povídání:

Co mi dal běh?

Všechno mi to ale připomnělo, co mě na běhu tak hrozně baví. Naučila jsem se při něm totiž tohle všechno:

1. Nesoudit věci hned ze začátku. Znáte to, když se rozeběhnete, vůbec to nejde, první dva kilometry bolí, říkáte si, proč jste radši nezůstali doma a nedělali něco užitečného nebo něco, při čem nemáte pocit, že umřete. Pak se ale dostanete na třetí, nohy se rozeběhnou, dech ustálí, vy někde kdoví odkud najednou máte milion energie a začne vás to šíleně bavit. A pak najednou místo plánovaného 7 km kolečka zaběhnete patnáct a ani nevíte jak. A to jste to chtěli na začátku vzdát. Ne. Vydržet!

2. Nikdy není na nic pozdě. Začala jsem běhat současně s mojí mamkou, která nikdy neběhala a přišlo jí to jako ujetej sport. Že si radši udělá výlet na kole, než aby furt běhala jak blb někde dokola. Dokud jsme si nepřičuchly k prvnímu půlmaratonu. No. A pak ho zaběhla pod dvě hodiny!

3. Důležitější jsou pocity než výkony. Patřím k běžcům, kteří běhají pomalu. Zjistila jsem, že si běh tak neužiju, když se snažím lámat rekordy, a mnohem radši si vyběhnu jen tak pro radost, koukám všude po okolí a ještě se třeba v parku protáhnu. Občas si ani nezapnu hodinky a jen tak si tam běhám a jsem spoko.

4. Se správnou motivací máte vyhráno. Nemotivuju se tím, že chci být hubenější nebo se chlubit, za kolik jsem co uběhla. Samozřejmě obdivuju ty, kteří lámou rekordy, ale já to vůbec nepotřebuju. Běhám proto, že miluju čerstvý vzduch a pohyb venku. Proto, že je to zdravé a dodává mi to dobrou náladu. Proto, že si chci závody užít a neumírat na nich.

 5. V běhu nejde podvádět. U cvičení si spousta lidí ulevuje nebo se tak nějak fláká. Já jsem taky občas ztrácela motivaci, když si Shaun T dělal v Insanity asi sto padesátý klik a já už jenom vyřízeně ležela na zemi a nevěděla jsem, jestli mi tělo dalo stopku a nebo jsem tak líná. U běhu to vnímám jinak. Bez předchozích deseti kilometrů těch celých jedenáct neuběhnete. Ať už to zvládnete pomalu nebo rychle. Když už někam doběhnu, musím si to samé odběhnout zpátky. Nemůžu to prostě vypnout jako Shauna T a odpadnout.

A co dál? Maraton!

Každý půlmaraton je pro mě velká výzva a pořád jsem vůči takovému závodu pokorná. Ale rozhodla jsem se posunout své hranice ještě o kus dál.

V říjnu si zaběhnu Liberec Nature Run s takovým profilem, že bych měla začít běhat pořádné kopce už teď a pozor.

Za rok na jaře…

Za rok na jaře si zaběhnu svůj první maraton. Rozhodovala jsem se fakt hodně dlouho, ale příběhy z toho letošního mě prostě dostaly a rozhodla jsem se si tuhle zkušenost zažít na vlastní kůži. Už půjde do tuhého a bude to chtít poctivou přípravu, aby to bylo zdravé a užila jsem si to.

Tak prosím držte palce a já si za necelý rok splním sen!

Díky, že mě čtete!

Andy

Počet komentářů: 4

  • 17.6.2018 at 21:00
    Permalink

    Naprosto s tebou sdilim tempo drsneho chodce, jak tomu rikam ja. :))) Proste si bezet, drzim palce!!

    Reply
  • 21.6.2018 at 18:09
    Permalink

    Manžel začal běhat letos v dubnu a jen proto že se s chlapama z práce hecli že zaběhnou v Praze štafetu. A zaběhli. Nikdy moc nesportoval. A víš co? Včera za mnou přišel ať mu pomůžu s registrací na zářijových 10km v Praze na birrel… A věřím že za rok dá Půlku. Takže vám oběma držím palce ať to zvládnete!

    Reply
    • 22.6.2018 at 11:30
      Permalink

      Teda, tak to je skvělej! A co ty Lucí? 😉 😀 Moc díky!

      Reply
      • 22.6.2018 at 11:52
        Permalink

        Já radši cvičím Fitfab než běhám 🙂 , ale už mě manžel ukecává, že vyběhneme spolu 😉

        Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *